Dějiny a současnost

V loňském roce vydalo nakladatelství RUBATO dvě knihy rakouského spisovatele Petera Handkeho (1942). Zatímco Velký pád je jednou z jeho posledních prací, novela Úzkost brankáře při penaltě (přeložil Petr Janus) patří mezi díla raná. V této experimentální próze je od počátku vše znepokojivě neurčité. Bývalý fotbalový brankář Bloch asi přijde o místo, pak bloumá bezcílně městem a v podstatě náhodně zavraždí pokladní z kina. Po činu odjede do vesnice u hranic, kde je pohřešován chlapec. Bloch chodí z místa na místo, hovoří s lidmi, ale všechny obrazy a slova v něm vyvolávají jen další otázky, neklid a úzkost. Mezi ním a vnějším světem mizí spojení. Není už schopen vnímat nic než jednotliviny, svět se rozpadá na počitky, jež jsou pouze registrovány, ale neexistují mezi nimi vztahy či významová hierarchie. Ustálené významy slov, gest, tvarů se rozplývají, jazyk selhává jako nástroj myšlení i dorozumění: Čím déle mluvil, tím méně přirozené Blochovi připadalo to, co říká. Čím dál tím víc se mu zdálo, že naprosto každé slovo potřebuje vysvětlení. Bloch se zvolna propadá: V prvním okamžiku mu přišlo, jako by vypadl sám ze sebe. Všiml si toho, jak leží v posteli. Neschopen převozu! pomyslel si Bloch. Nádor! Vnímal sám sebe, jako kdyby náhle zdegeneroval. Nemohl už sám sebe pojmout (…), ležel tam tak nade vše jasně a pronikavě, že se nemohl uchýlit k vůbec žádné představě, k níž by byl přirovnatelný. Tak, jak tam byl, byl něčím chlípným, oplzlým, nemístným, skrznaskrz pohoršlivým; pohřbít! pomyslel si Bloch, zakázat, odklidit! Zřetelné kafkovské motivy se prolínají s potměšilým humorem. Existenciální drama završuje pokutový kop…