Již dlouhá léta se věnujete dějinám českých zemí a Slovenska v 19. a 20. století. Jak a kdy váš zájem o tyto regiony východní střední Evropy vznikl?
Můj zájem se formoval docela přirozeně a zpětně viděno i docela logicky. Během studia ve Vídni jsem se nejprve intenzivně věnoval dějinám konce habsburské monarchie, meziválečnému období a prvním letům po konci druhé světové války. Otázka hranic, nacionalismu a regionální identity mě intenzivně zaujala již během studia. Prvním středobodem pro mě v tomto ohledu bylo Maďarsko, jemuž jsem se věnoval ve své dizertaci. České země se téměř povinně nabízely jako další krok, v habilitaci. Obě historiografie – česká i maďarská − samozřejmě představují Slovensko jako poutavý a komplexní případ, na nějž bylo sice potřeba nahlédnout stejnou měrou do maďarských i českých dějin, který nicméně ve srovnávacím kontextu otevírá ještě další nové otázky.
...