Vlaky projíždějící částečně vykácenými, liduprázdnými a zapadlými lesy, mlha a divoké hraniční potoky, neúrodná pole, opuštěné kostely a hřbitovy, vykořenění a osamělí lidé, samotáři – to vše byly motivy uměleckého zpracování českého pohraničí po roce 1945. Tyto negativně konotované obrazy byly rozšířeny bezprostředně po druhé světové válce, ale také v šedesátých letech, v prostředí českých disidentů a emigrantů sedmdesátých a osmdesátých let a především v postsocialistické společnosti po ...
‣Více