Dějiny a současnost

Věřili byste, že pro přijetí do britských tajných služeb stačí být nadšeným čtenářem? Pravda, při pohovoru musela Serena Fromeová, absolventka cambridgeského studia matematiky a hrdinka nového románu Iana McEwana Mlsoun (přeložil Ladislav Šenkyřík, Euromedia – Praha 2014), zvládnout i jiné otázky (třeba o šachových úlohách), ale její hlavní předností pro přijetí do MI5 bylo, že četla. A samozřejmě, že je krásná. Vlast – Británie v roce 1972 – ji potřebuje: Trval na tom, že musím denně číst noviny, čímž měl pochopitelně na mysli Timesy, které v těch dobách pořád ještě představovaly důstojný a spolehlivý deník. Já se dřív tiskem téměř nezabývala a v životě jsem neslyšela ani o nějakém úvodníku. Očividně přitom šlo o „živoucí srdce“ novin. (...) Obdivovala jsem ta bombastická a arogantní prohlášení o záležitostech veřejného zájmu. Někdy ty soudy bývaly neprůhledné a nikdy si neodpustily narážku na Tacita nebo Vergilia. (...) Nejoblíbenějším tématem čtenářských dopisů byli horníci, „situace dělníků“, bipolární svět Enocha Powella a Tonyho Benna, stávkové hlídky, stávková pohotovost a bitva o koksovnu v Saltley. V dopise jednoho penzionovaného kontraadmirála se psalo, že země připomíná zrezivělou bitevní loď, proděravělou pod čárou ponoru. (...) „Bitevní loď? (...) Vždyť to není ani korveta. Tohle je obyčejná pramička, která jde ke dnu!“ A tak je agentka Serena „nasazena“ do terénu... Žánrově to sice není úplně Šest dnů Kondora ani James Bond, ale i tak můžeme podprahově kladené otázky vztáhnout k dnešku: Co stojí za těmi všemi literárními stipendijními programy? Vtipné hříčky – nejen se čtenářem.