Není snad příliš třeba představovat profesora Rogera Chartiera, který vyučuje na prestižní pařížské Collège de France, vysoké škole založené v 16. století králem Františkem I. pro nejlepší francouzské vědce. Roger Chartier se zabývá zejména dějinami knihy a epochou osvícenství. Publikoval řadu prací, z nichž ta poslední – Au bord de la falaise (Na okraji útesu) – byla přeložena do češtiny. Tato kniha zajímavým způsobem refl ektuje vývoj historiografi e v posledních několika desetiletích. V doslovu k jejímu druhému vydání (který se ovšem bohužel do českého překladu nedostal) se Roger Chartier vyrovnává s nástupem moderních technologií a s jejich vlivem na vydávání a čtení knih. To bylo také jedním z témat Chartierovy přednášky, jež se konala minulý rok v květnu v Praze v rámci Česko-francouzského historického semináře. Tehdy se rovněž naskytla příležitost udělat s ním rozhovor. Skončil po dvou hodinách, kdy baterie v diktafonu byly dávno vybité. Jak nám pan profesor řekl, je ideální být časově někde mezi fi losofem Derridou a Fidelem Castrem, tedy mluvit pět, šest, sedm hodin. Derrida jednou v Kalifornii mluvil celých sedm hodin. My zde z tohoto rozhovoru otiskujeme několik úryvků.
Už čtyři desetiletí patříte k francouzské historické škole. Začal jste jako odborník na sociální dějiny a zabýváte se knihami. Zkoumáte jak, proč a s jakými výsledky lidé čtou. Mohl byste popsat, jak vypadala cesta mezi těmito dvěma tak vzdálenými světy?
Tato otázka představuje nebezpečí tápání v biografi cké iluzi, proti níž brojil Pierre Bourdieu. Znamenalo by to totiž rekonstruovat minulost každého člověka zároveň jako něco naprosto jedinečného a zároveň nezbytného pro jeho životní dráhu. Oba přístupy jsou pochopitelně špatné. Jsou sice pravdivé v rámci paměti, avšak ve vztahu k událostem a k realitě jsou poněkud nepřesné. Skutečně jsem začínal pracemi zabývajícími se kulturními dějinami, jež se inspirovaly přístupem, který v šedesátých a sedmdesátých letech převažoval. Hlavními rysy této perspektivy bylo hledání majetkových nesrovnalostí a užívání symbolické produkce nebo kulturních objektů. Zajímala mne kniha, a to právě v rámci této – od základů společenské – perspektivy kvantitativních a seriálních kulturních dějin. Je jasné, že historici pochopili, jak nezbytné a užitečné je znát nerovnost ve vlastnictví knih, což znamená, že je potřeba znát význam toho, jak si čtenář konstruoval texty, znát samotného čtenáře, a možná dokonce i místo, jaké psaná kultura zaujímala uvnitř společenského světa. Postupně mělo být toto uvědomění síly, ale zároveň i omezenosti toho, co Pierre Chaunu pojmenoval jako sériové dějiny na třech úrovních, doplněno, či dokonce znovu prozkoumáno z jiné perspektivy, jež se zaměřuje na osvojovací praxi. První z těchto úrovní je intelektuální a kulturní realita. Totéž by mimoto bylo možné říci o předmětech každodenního užívání či o ikonografických dílech. Projekty vznikající okolo dějin čtení, dějin role psaného, ne pouze tištěného dokumentu, ve společenském fungování starého režimu. Nověji zde máme historickou perspektivu úvah, které nemusejí být nutně postaveny na podrobných technických znalostech, na proměnách současného světa psaní spolu s tvorbou nových forem podpory textu a rovněž obrazu, to znamená digitálního světa, jenž nyní patří k psané a tištěné kultuře. Touto cestou se vydali i další známí historici, a to ne ze zájmu o knihu a čtení, ale také proto, že přešli od původní dominantní perspektivy – sériové kvantitativní statistiky kulturních fenoménů (v perspektivě historické demografie atd.) – k praktické analýze (např. mikrohistorie). Tolik asi k náznaku mé jedinečnosti v jinak kolektivní cestě, neboť v posledních letech se můj zájem soustřeďuje na literární texty či na texty, které jsou za literární považované.
...
Roger CHARTIER (narozen roku 1945 v Lyonu) je francouzský historik, jenž patří do historiografi ckého proudu tzv. školy Annales. Specializuje se zejména na dějiny psaní, vydávání a čtení knih. Po studiu na gymnáziu odešel v roce 1964 na vysokoškolská studia na École normale supérieure do Saint-Cloud u Paříže. Zároveň se však zapsal na magisterské studium na Sorbonnu, jež dokončil roku 1969. V letech 1969–1970 působil jako středoškolský profesor, poté se stal asistentem na katedře novověkých dějin na Université Paris I a následně také na École des hautes études en sciences sociales (EHESS). Zde působil nejprve jako odborný asistent a od roku 1983 jako vedoucí semináře. V roce 2006 byl R. Chartier jmenován profesorem na Collège de France. Mezi nejdůležitější publikace Rogera Chartiera patří zejména čtyřsvazková Histoire l’édition française (spolu s Henri-Jeanem Martinem, Paris 1983-1986), Lectures et lecteurs dans la France d’Ancien Régime (Paris 1987), Les Origines culturelles de la Révolution française (Paris 1990, 1999), L’Ordre des livres. Lecteurs, auteurs, bibliothèques en Europe entre XIVe et XVIIIe siècle (Aix-en-Provence 1992) a Au bord de la falaise. L’histoire entre certitudes et inquiétude (Paris 1998, 2008), jež vyšla také česky pod názvem Na okraji útesu (Praha 2011). Roger Chartier také řídil několik kolektivních monografií, mezi jinými La Correspondance. Les usages de la lettre au XIXe siècle (Paris 1991) nebo Histoire de la lecture dans le monde occidental (Paris 1997, 2001).