Již od dob Karla V. si panovníci Římsko-německé říše pocházející z habsburské dynastie činili nárok nejen na rozsáhlá území, která nabyli spolu s císařskou korunou nebo s hodnostmi českých i uherských králů a rakouských arcivévodů, nýbrž i na nadvládu nad veškerým křesťanstvem.
Právě tehdy vznikla zásluhou Karlova rádce a šedé eminence císařského dvora Mercurina Gattinary myšlenka na vytvoření nadnárodní světové monarchie (monarchia universalis), která zaměstnávala mysl Habsburků hluboko do poloviny 17. století. Ani Rudolf II. nebyl výjimkou. I on se s oblibou ztotožňoval s rolí hlavního spasitele křesťanů, na jehož bedrech leží ochrana křesťanské Evropy i katolické církve před nebezpečnými útoky ze strany nevěřících. Zároveň se cítil oprávněn k tomu, aby zasahoval do sporů mezi jednotlivými evropskými panovníky ve snaze udržet na starém kontinentě všeobecný mír.
...