Desátého září loňského roku se odehrála na hřbitově v severoněmeckém Flensburgu zvláštní slavnost. Na zbrusu nový piedestal ze švédské žuly byla vyzdvižena 3,75m vysoká bronzová socha sedícího lva. Hlavní hrdina této slavnosti, bronzový král zvířat, se tímto aktem vrátil na své místo necelý rok před oslavou svých 150. narozenin. Je to určitě nejznámější dánský pomník, připomíná největší a nejkrvavější bitvu, která se kdy v Dánsku odehrála, procestoval půl Evropy, takže „odsunut“ a stěhován byl hned několikrát a na svých cestách vystřídal snad na deset různých rolí podle toho, jaké významy byly do něj postupně vkládány. Ten poslední, který mu dovolil vrátit se „domů“, hlásá nový nápis na pomníku: Vztyčen roku 2011 jako důkaz přátelství a vzájemné důvěry mezi Dány a Němci. V létě roku 1850 se pomalu chýlila ke konci tzv. tříletá válka neboli první válka o Šlesvik. Země patřila (spolu s Holštýnskem a Lauenburgem) k mnohonárodnímu dánskému království. Nacionální snahy o spojení všech Němců v jednom státě, které získaly velkou vzpruhu v deklaracích frankfurtského parlamentu, vyprovokovaly otevřené povstání také u severních hranic německých států. Do role ochránce „zahraničních“ Němců se pasovalo Prusko, na konci tříletého konfliktu v něm však už nechalo své „soukmenovce“ v Dánsku samotné. 25. července se u Istedu (mezi Schleswigem a Flensburgem) střetla dánská armáda se šlesvicko-holštýnským dobrovolnickým vojskem. Výsledkem bylo nepříliš přesvědčivé vítězství Dánů, kteří si odnesli z boje větší ztráty než jejich protivník. Většina padlých byla pohřbena na hřbitově ve Flensburgu. Na místě masového hrobu byla navršena mohyla ve stylu severského dávnověku (tzv. kmpehj) a roku 1862 se k ní přidaly vlajkový stožár, na němž zavlál dánský dannebrog, a také socha lva, odhalená ve výroční den bitvy.
...