V dějinách komunistického hnutí nebylo pravidlem, že by jeho vůdčí představitelé po sobě zanechávali obsáhlé a současně čtivé paměti. Během první poloviny 20. století prošel mezinárodní komunismus natolik překotným vývojem, že nejeden z jeho klíčových představitelů nedostal možnost dožít se věku, v němž se obvykle píší paměti, nebo na tuto činnost v ohni neustálých politických šarvátek zkrátka nenašel čas. Lev Davidovič Trockij (1879–1940) patřil od konce 19. století k důležitým postavám ruské radikální levice. Na počátku své politické kariéry zažil sibiřské vyhnanství a před rokem 1917 strávil řadu let v exilu. Společně s Leninem byl asi nejdůležitější postavou bolševické revoluce, rovněž zakládal a vedl Rudou armádu v letech intervence a občanské války. Ve dvacátých letech a především po Leninově smrti sehrál klíčovou úlohu v bojích uvnitř bolševické strany, které vyvrcholily jeho střetnutím se Stalinem. Z prudkých vnitrostranických půtek vyšel na straně poražených. Následovala ztráta funkcí, vyloučení ze strany a opět putování politickým exilem, které skončilo v Mexiku atentátem zosnovaným sovětskou tajnou službou.
...
Přeložila Iva Dvořáková, Academia, Praha 2010, 592 s., 495 Kč