Učebnice nejsou jen nejstaršími produkty lidské kultury a základními vyučovacími pomůckami, jež stanovují výchovné a vzdělávací cíle, ale též významným pramenem historického poznání a svědectvím doby, v níž vznikly.
bdobí vzniku Česko sloven ské republiky, jež se zrodila jako nástupnický stát Rakousko- -Uherska na podzim 1918, vyžadovalo v mnoha ohledech nové nároky v oblasti vzdělávání, především pak vlastní pedagogický proces, případně k dramatizacím, jež by pro změnu rozvíjely kreativitu žáků a posilovaly sociální vazby ve třídě. Obecně můžeme konstatovat, že učebnice z dob první republiky byly koncipovány v souladu s idejemi československého státu. Vždy zdůrazňovaly přínos republikánství, jež zcela kontrastovalo s neproduktivním předválečným monarchismem, vnímaly sociální dimenzi a citlivě oslovovaly všechny vrstvy společnosti, zejména ty nejchudší. Zárověň přiměřeně reagovaly na nové duchovní proudy ve státě a v neposlední řadě respektovaly myšlenku čechoslovakismu. Významnou kapitolu učebnic občanské výchovy a nauky tvořila ústava, ukázky z ní byly zařazovány do úvodních kapitol. Jiné učebnice, například Příručka občanské nauky a výchovy pro žactvo škol měšťanských a vyšší stupeň škol obecných Františka Poulíčka ústavu podrobně vysvětlovaly, zejména v souvislosti s osobností prezidenta republiky, jeho právy a povinnostmi a politickými volbami. Rovněž druhou hlavu ústavy, jež se zabývala Národním shromážděním a volebním právem, probíraly některé učebnice v samostatné kapitole, případně zdůrazňovaly některé její aspekty, například rozdíly v státoprávním uspořádání před a po roce 1918. Právě systém poměrného zastoupení podle Hareovy metody, na rozdíl od většinového systému pro volby do rakouské říšské rady, byl považován v nové republice za projev spravedlnosti a demokratičnosti, i když i on byl kritizován. Vzhledem k tomu, že uzavírací volební klauzule neexistovala, systém umožňoval zvolení malých politických seskupení, zejména menšinám, které by se do parlamentu většinovým systémem nedostaly, ale též demokratické zastoupení pravicových a levicových extremistických politických stran, což oslabovalo středovou koalici. Výsledkem byla roztříštěnost politického spektra, které rychve vztahu k humanitním vědám. Postupně byl reformován systém obecných a měšťanských škol z dřívějších dob, vznikaly nové knihovny, střední školy, univerzity, došlo k rozvoji humanitních, technických a přírodovědných oborů. Doba bezprostředně po roce 1918 se nesla v duchu tzv. boje o konfesní školství, jenž měl za cíl vytlačit náboženství ze škol a nahradit jej vyučovacím předmětem laická morálka. Vleklý spor skončil víceméně vítězstvím církve – nově prosazovaný předmět nevznikl a náboženství z obecných a měšťanských škol nezmizelo. Žáci bez vyznání nebo vyznání státem neuznaného však mohli písemně požádat o uvolnění z náboženské výuky. V roce 1922 pak byla zavedena občanská nauka a výchova jako nový vyučovací předmět do škol obecných a občanských.
...