Ať se třeba pětkrát zařeknu, že už nikdy nenapíši na stránku 50 cokoliv o nějaké knížce, která se přímo nedotýká mé profese, je to zaříkání marné. Knížky, zvláště ty z hlediska osobní specializace zdánlivě nepotřebné, si mne vyhledají samy. Stává se to někdy právě v čase, když mám na stole stránky dlouho připravované monografie. To se nečekaně přihodilo v deštivém podvečeru loňského předvánočního času, když jsem se vracel domů z Národní knihovny, kam v zimním počasí smím vyjít pouze v nutném případě a jen krátce. Získal jsem u přepážky v hale opakovaně potřebnou knihu a pak nejkratší cestou „zadem“ přes dvůr a Valentinskou ulicí rychle domů. Ta ulice má ovšem ve své trase jednu velkou překážku – antikvariát se dvěma policemi poezie, které dovedou připravit nejedno překvapení.
...