Nerad bych se mýlil, ale jméno spisovatele Václava Kaplického (1895–1982) si dnešní kulturní veřejnost spojuje nejspíš jen s románem Kladivo na čarodějnice, který v roce 1969 posloužil Otakaru Vávrovi jako inspirace pro natočení stejnojmenného filmu, strhující umělecké paralely ke zrůdným procesům padesátých let. Je to pohled poněkud zkreslený, protože Kaplický inklinoval od ukončení středoškolských studií k radikálně socialistické linii a důsledně levicová orientace promlouvá z celé jeho beletristické tvorby i z první části pamětí, nazvaných Hrst vzpomínek z mládí a vydaných roku 1988 péčí Jaromíry Nejedlé. Přitakání radikálně socialistickým idejím zaznívá, ač autor nebyl organizovaný komunista, i z druhého oddílu memoárů zahrnujících léta 1915–1969. Po listopadu 1989 proto o jejich publikování neměl nikdo zájem. Zpřístupnění textu se však kdysi obával i komunistický aparát, především kvůli vylíčení legionářské anabáze, průhledu do kulturních poměrů v období první republiky a protektorátu i řadě kritických poznámek na adresu Sovětského svazu a KSČ. Zásluhou Martina Kučery druhý díl Kaplického pamětí, sepsaných v uvolněném ovzduší sklonku „zlatých šedesátých“, nakonec vyšel, i když ve více než úsporné grafické úpravě.
...
K vydání připravil Martin Kučera, Národní archiv, Praha 2010, 190 s., 150 Kč