Tu knížku Václava Černého jsem letos poprvé spatřil položenou na podlaze chodby supermarketu. Koupil jsem ji však až venku na ulici, kde byl prodejní komfort nekonečně vzdálen podobě kdysi klasického místa pouličního „bukinismu“ na nábřeží Seiny. Na našem sídlišti se náhle stal obchodním místem pouhý chodník a sousední záhon osazený valounky, zdobený občas při větších závanech větru obaly od zmrzliny, žvýkaček a bonbonů. Antikvární knížky i s jejich občasným prodejcem byly zkrátka jednoho podvečera vytlačeny z chodby supermarketu ven na chodník právě v okamžiku, kdy se černající únorové nebe chystalo spustit mrazivým větrem promíšenou spršku dešťových kapek a sněhových vloček. Jistě, do té chodby knížky asi nepatřily, chystaly se tam nějaké stavební úpravy, ale přece jen, v tom okamžiku...
...