Ptáme-li se po podmínkách vzniku díla, ale i dál vůbec po podmínkách existence něčeho, čemu se obvykle říká „literatura“, je možné ptát se i po podmínkách ryze ekonomických, docela materiálních; je možné na základě promyšlených a důkladně vedených sond modelovat indivi- duální či kolektivní podmínky tvořivého života. Vždy odtud ovšem bude blízko k poněkud potměšilé ironizaci: tam, kde je snaha porozumět významovým intenzitám díla víceméně systematicky nahrazena šacováním jeho autora, může se příliš snadno emblematickým zjevem literatury stát leda komická, třeštivá figura, zírající z čelní obálky sborníku. Upomínka k vyhroceně dramatickým (auto)stylizacím, spjatým s (romantickou, modernistickou) částí literární tradice, stává se domněle dobrým důvodem k odvratu od díla – patrně docela ve jménu pravdy: nikoli dílo a záhada jeho účinu, zajímat nás odtud má „systém“ prostředků, jež člověku, který píše, jsou s to usnadnit nebo komplikovat dobytí statutu spisovatele, básníka apod., tj. soukolí publikačních, nakladatelských, právních, stipendijních aj. momentů. Ani Walter Benjamin nebyl v kritické reflexi vazby mezi modernou a trhem, momentu, kdy sa umenie vydalo na trh (Iluminácie, Bratislava 1999, s. 190) tak nemilosrdný – snad právě proto, že ho nepřestaly fascinovat básně samy. Příznačně pro pozici, z níž organizátoři konference / sborníku nastolují své úvahy o literatuře a penězích je to, jak se P. Janáček v předmluvě snadno vyrovnává s námitkami, které na konci čtyřicátých let R. Wellek vznesl vůči konceptu W. Charvata (estetická funkce jako klíčový aspekt literární dějinnosti); přitom přece Charvatův důraz na rezonanci autorských hlasů v horizontu jejich vlastní generace (s. 11) nijak na Wellekův argument neodpovídá, příznačně se s ním míjí.
...
Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2009, 224 s., 189 Kč