Na Zelený čtvrtek v dubnu 1912 se v bytě Kláry Pescheové v pražské ulici ve Smečkách uskutečnila spiritistická seance. Malíři Bohumil Kubišta a Jan Zrzavý na ni pozvali grafika, literáta a knihtiskaře Josefa Váchala, který její průběh zaznamenal ve svých pamětech.
Známá Váchalova vzpomínka líčí bizarní průběh sezení, při němž ho médium nabádalo, aby si vzal příklad z malířského díla Kubišty, který se měl stát jeho duchovním vůdcem. Návštěva této seance, na níž Pescheová používala „olověné koláčky“, pocházející údajně z jiné planety, vedla Váchala k jasnému rozhodnutí: (…) olověné krejčovské knoflíky a průhlednost této seance, s radami a poučováním o pravém prý umění – kubistickém – velmi mne dožraly. Znaje též Zrzavého od jeho počátku jako zjev vskutku pathologický, umínil jsem si raději jemu, i slušnějšímu poněkud Kubištovi, vyhýbati. Ačkoli je Váchalova výpověď stylizována, poměrně přesně postihuje charakter zájmu českých výtvarných umělců o okultismus a spiritismus. Vzrůst dobové obliby těchto nauk lze sledovat od přelomu století. Spolu s theosofií a jinými duchovními učeními poskytovaly umělcům nástroje k odpoutání se od reálného světa a otevření bran imaginace.
...