V osmdesátých letech 19. století bylo v jazykově německých regionech Čech vztyčeno několik desítek soch císaře Josefa II. Bylo jich tolik, že severní Čechy začaly být dokonce nazývány Josefovou zemí. Bezprostředním podnětem bylo jubileum dvou nejpřevratnějších Josefových reforem z roku 1781: sto let od vydání císařových patentů o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci. Výskyt těchto pomníků nejen velmi přesně vyznačuje, kudy vedla v Čechách národnostní hranice, ale pohled na mapu Josefových statuí, které se nacházely v nejhojnějším počtu v průmyslových oblastech českého severu a severozápadu, svědčí též o tom, že těmito plastikami demonstrovalo svůj světonázor zejména měšťanské a protiklerikální publikum, zatímco v oblastech spíše zemědělských a tradičně katolických se Josef II. takové obliby zdaleka nedočkal. Vyplývá z toho, že čeští Němci jakožto objednavatelé Josefových pomníků nejenže netvořili homogenní politickou a sociální masu, ale také že ono proklamované dvojí výročí bylo převážně záminkou a hlavní důvod adorace osvícenského Habsburka byl jiný.
...