Dějiny a současnost

Edice Scholares nakladatelství Pistorius & Olšanská přináší knihy vzniklé z praktických studentských výkonů. Studenti kurzu literárního překladu na Ústavu translatologie FF UK publikovali nyní výsledek své třísemestrální práce – útlý výbor z povídkové tvorby klasika ruské literatury Michaila Bulgakova s názvem O prospěšnosti alkoholismu (Příbram 2010). Jde vesměs o krátké satirické literární útvary, v nichž autor vtipně a trefně reflektuje každodenní drobné události a situace, jak je bylo možné v Sovětském svazu dvacátých let pozorovat. Jak napovídá titul knihy vypůjčený z názvu jedné z povídek, řadu historek spojuje alkohol a jeho nestřídmé požívání. Třeba kratičká povídka Syfilida k svátku, která líčí projev ožralého zdravotníka k soudružkám shromážděným při příležitosti Mezinárodního dne žen, vydá za sociologické pojednání. Převážně lehký tón humoresek a aforismů je ovšem v závěru knihy konfrontován s mrazivým kontrapunktem – Bulgakovovým Dopisem vládě SSSR z března 1930. Text, v němž Bulgakov stroze líčí svou profesní likvidaci a prosí o práci či o možnost emigrovat, aniž by se uchýlil k podlézání, je druhou stranou svědectví o životě v komunistickém Rusku. (jde)

Nepřehlédnutelným (doslova i obrazně) počinem loňského roku se stalo znovuvydání díla Isaaka Babela ve třech svazcích: Rudá jízda, Oděské povídky a Historie mého holubníku, Povídky (Argo, Praha 2010), které graficky skvostně vypravil Pavel Růt. Díky Babelovu dvornímu překladateli do češtiny Janu Zábranovi k českému čtenáři již několik desetiletí promlouvá jazykově nezaměnitelný tvůrce, který zažil mocenskou zlovůli i její absurdní zlomyslnost na vlastní kůži – na základě křivého obvinění byl roku 1939 zatčen, o dva roky později popraven ve zmanipulovaném procesu a v roce 1954 omilostněn. Babel své texty propracovával do nejmenších detailů, některé povídky měly i víc než dvě desítky verzí, a žádné slovo v nich není zbytné. (ivc) V lednu tohoto roku uplynulo již deset let od chvíle, kdy zemřel Mejla Hlavsa, jeden ze zakladatelů hudební skupiny The Plastic People of the Universe, která dala podzemnímu protinormalizačnímu hnutí v Československu specifický zvuk. A ke konci loňského roku se na pultech knihkupectví objevila kniha Evangelium podle Brabence. Rozhovor Renaty Kalenské (Torst, Praha 2010), která vznikla z několikaměsíčního setkávání „novinářky na mateřské“ a básníka, hudebníka, nedostudovaného bohoslovce (nikoliv však z politických důvodů... Příklad Pol Pota je strašně zajímavej. Pol Pot nebyl žádnej kretén. On, myslím, vystudoval Sorbonnu. Prý napsal dost zajímavou závěrečnou práci z antropologie. To nebyl žádnej nedostudovanej farář jako Stalin. No, tohle bych já neměl říkat... Vždyť jsem taky nedostudovanej farář. A že nás je! Buďto jsme skončili jako diktátoři, nebo básníci.) a zahradníka Vratislava Brabence. Autorka se snažila postupovat chronologicky, což jí zpovídaný místy dost úspěšně hatil, na škodu to ale nebylo. Naopak. Do popředí tak vystoupila o to plastičtěji myšlenková krajina osobnosti, pro niž je jediná možnost existence – volnost. Vráťa Brabenec se v průběhu téměř všech rozhovorů, které ke knize vedly, obával, zda tento opus má vůbec smysl a zda nebude příliš patetický. Za sebe jako čtenáře bych mu ráda řekla, že smysl rozhodně má a patetický není, nebo alespoň ne víc, než by se od rozhovoru básníka všehomíra a kojící matky dalo čekat. (ivc)

To všechno je minulost, velká historie, jak se říká, která však často upadne v zapomnění a pak na ni narazíme náhodou, když se přehrabujeme na půdě nebo v hromadě starých odpadků… praví spisovatel Philippe Claudel prostřednictvím hlavního vypravěče románu Šedé duše (přeložila Zora Obstová, Paseka, Praha 2010). Píše se rok 1917 a v malém městečku na severu Francie, nedaleko fronty, kde zuří první světová válka, dojde k záhadné vraždě desetiletého děvčátka, zločin však ani po mnoha letech není vyřešen. Samotný příběh vypráví s odstupem mnoha let bývalý policista, který se z oné „hromady starých odpadků“ pokouší sestavit příběh, skrze nějž by se dobral řešení. V retrospektivě tak před čtenářem vystupuje celá řada postav spjatá v té době s životem ve městě, z nichž mnohé mohly klidně být zapleteny do hrůzného činu. V tom nakonec tkví kouzlo celé knihy. Nejde ani tak o samotný zločin a vypátrání pachatele, jako spíše o brilantní vykreslení charakterů obyvatel města, kteří ve stínu frontových bojů vedou mezi sebou vlastní válku, kde se povážlivě stírá hranice mezi zločinem a nevinností. (eb)