Uměli lidé vůbec kdy žít v přítomnosti? A umíme to dnes my sami? Nejsme až příliš přítomností rozladění a nevnímáme ji jako cosi povrchního, vzdáleného našim mladistvým ideálům? Nechováme se dnes stejně jako lidé před několika tisíci léty a nehledáme z neutěšené přítomnosti cestu v podobě vzývání starých dobrých časů, či naopak v podobě představ o časově neuchopitelné budoucnosti? Kniha Jiřího Hoblíka Proroci, jejich slova a jejich svět (Vyšehrad 2009) se pokouší nalézt odpovědi na všechny výše položené otázky v hluboké dějinné dimenzi. Její předností je skutečnost, že se jedná o vůbec první knihu českého biblisty, jež v souhrnném pohledu nahlíží prorockou rovinu hebrejské Bible. V první části Hoblík zkoumá a přehledně popisuje počátky profétie na Předním východě, v davidovské říši a v izraelském i judském království, s výhledem na prorocké tendence v raném judaismu, kumránském společenství či raném křesťanství. Druhou část pak představuje velmi zevrubná analýza hebrejské profétie, s důrazem na sociální kontext jednotlivých proroctví, na inspirace v podobě revelací a snů či na často přehlížené literární aspekty vzniku prorockých textů. Stranou zájmu nenechává ani problematiku možných dopadů proroctví na hebrejskou společnost prostřednictvím sociální a politické kritiky, nového, mesianistického pohledu na vinu a trest a na otevření se nové perspektivy spásy, jež mohla nabýt díky proroctvím až terapeutických účinků. Zásadním omezením autorova výkladu je však skutečnost, že pro ohledávání většiny problémů má k dispozici pouze texty samotných proroctví. Proto se jeho odpovědi týkající se recepce a dopadu proroctví povětšinou pohybují pouze v rovině subjektivních úvah, jež není možné potvrdit, vyvrátit či prosvětlit svědectvím myšlení lidí, jimž byla proroctví určena a jež měla uchránit před přítomností.
...