Žánr tzv. retrospektivní prózy se v posledních letech těší značné oblibě. Svou roli jistě hraje i skutečnost, že autoři, kteří období svého dospívání prožili v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, se právě nacházejí na vrcholu svých tvůrčích sil. Za mnohé jmenujme prózy Ireny Douskové (Hrdý Budžes, 1998 či Oněgin byl Rusák, 2006), Bohuslava Vaňka-Úvalského (Brambora byla pomeranč mého dětství, 2001), Jiřího Pilouse (Se srpem v zádech, 2004) či Tomáše ...