Kniha německého spisovatele, kulturního historika a anglisty Dietricha Schwanitze (1940—2004), autora několika v Čechách neznámých publikací z kulturních dějin, se zabývá podobami vztahů mezi muži a ženami, především pak stereotypy, iluzemi i mýty, které je provázejí.
Aniž by tuto skutečnost explicitně zdůrazňoval, staví autor na genderových sterotypech: muži jsou podle něj bytostmi "smečky", jsou hluční, arogantní, soupeřiví. Objev otcovství a vynález zdvořilosti sice vedly k jejich určitému "zkrocení", nicméně i nadále se podstata mužství projevuje ve dvanácti typech, které uvedené vlastnosti v různém poměru obsahují. Autor jmenuje kavalíra, ramenáče, šarlatána, nadšeného tvůrce, člena výboru a hospodského kumpána, vůdce ženské hordy, intelektuála, baviče, výzkumníka, exotického milence, domácího tyrana, ztroskotance. Ženy pak představují typus, jehož obsah i kontury jsou určené přírodou. Pomocí variací na oblíbený (obávám se, že modernímu čtenáři spíše neznámý) antický motiv vztahu mezi Amfitryónem a Alkménou autor vyjadřuje ženský pohled na svět a mužskou reakci na něj: ženy mohou naplnit svoji touhu po harmonickém soužití jen tehdy, neuvíznou-li v komunikační pasti, kterou jim nastražila odlišnost obou pohlaví — přijmou zásadní jinakost svého partnera a nepřestanou ho milovat.
...
Přeložil Pavel Lerch, Prostor, Praha 2009, 336 s., 350 Kč