- kaplan
Ještě za dob arcilexikografa Jungmanna byl kapelník "duchovní ouředník", zatímco dnešní kapelník byl nazýván poctivě skoroněmecky kapelmistr, tedy "správce hudební v kapli knížecí" (předchůdce, Dobrovský, má pod heslem Capellmeister stručně "mistr hudby"). Oba nejnovější mnohadílné slovníky jazyka českého kaplana defi nují shodně: "kněz určený za pomocníka faráři v duchovní správě"; o století dřívější Jungmann přináší navíc deminutivum kaplánek a intensivum kaplaníček, jinak se vyjadřuje podobně: "duchovní, který k ruce jest faráři neb děkanu, a ještě osady, t. fary nemá", což přebírá od Rosy, který již ví, že kapla, kaplička je z latinského capella a je to "malý kostelík, neb chrámeček, církvička". Latinská cappella případně později capella (zdrobnělina od cappa "plášť s kapucí"), což je vlastně "pláštík", přešla metonymicky z pláště sv. Martina Tourského († 397) na jeho úschovnu, modlitebnu franských králů v Tours, ve které byla vzácná relikvie uchovávána. Z podobných drobných staveb a přístavků, pouhých oratoří, se tak postupně stávaly sakrálně významnější kaple. Podle legendy věnoval světec půlku svého pláště, vlastně již jen pláštík, mrznoucímu žebrákovi u amienské brány. Hugo Kapet († 996) získal podle tradice přídomek podle této relikvie, která bývala též nošena do bitev jako standarta. Tradiční výklad se datuje již od dob mnicha Marculfa, autora formuláře z počátku 8. století, a přes občas vyslovené pochybnosti a jiné návrhy se stále houževnatě drží. — Kaplanka je pro SSJČ pouhá "světnice na faře u kaplana"; Jungmann (stejně jako ePSJČ) přináší zastaralejší podobu kaplánka ("obydlí kaplana") a dochoval (spolu s tvarem kaplanice) i další významy: "kněžina" (die Priesterinn) a "manželka kaplanová" (des Kapellans Frau). A vždy dobře naladěný Neruda se v Žertech, hravých i dravých (1877) nechává unést: „Nejchudší kaplánek vám ani nemukne, když mu dáte na faru k výpomoci nějakou, jen trochu hezkou kaplanku.“
dasik@nln.cz