Kádrování a kádrovou práci lze bezesporu považovat za jeden z konstitutivních rysů komunistického režimu. Jde o jev, který se projevoval na mnoha úrovních, měl svoji historii, teorii i praxi, jež prorůstala napříč celou společností.
Ideologický projekt řízení a plánování společnosti měl velice konkrétní dopady na život jednotlivce, ten se zase svým jednáním spolupodílel na jeho praktickém uskutečňování. Nástrojem kádrové práce na této osobní úrovni byly tzv. kádrové materiály – složka, kam se v průběhu života ukládaly informace o člověku, jež byly z hlediska socialistického režimu považovány za důležité. Najdeme zde převážně informace o kvalifikaci a profesní dráze, funkcích, politickém a společenském životě, o rodinném zázemí a původu, politických názorech a postojích, charakterových vlastnostech a zdraví. Mnozí čtenáři-pamětníci by jistě o tomto materiálu mohli mnohé vyprávět, protože jde o záležitost, která se týkala velké části obyvatelstva. S kádrovou prací se v nějaké podobě setkali zřejmě všichni, způsob vedení a rozsah kádrových materiálů se však lišil: podle pozice, oboru, místních specifik atd. Obecně se kádrové materiály podle stranických pokynů nezakládaly na dělnické profese či technické a pomocné administrativní síly, ale i zde se můžeme setkat s různými výjimkami, například co se týče určitých pozic (mistři, v určité době úderníci atd.). Obecně můžeme říct, že mezi lidi, na které se kádrové spisy vedly, patřila tzv. pracující inteligence (vysokoškolsky někdy i středoškolsky vzdělaní odborníci, různá úřednická povolání ve státní správě, funkcionáři, technici ve vedoucích pozicích). Jiné možné vymezení by pojalo lidi, kteří spadali do kádrových nomenklaturních pořádků, i když samozřejmě ne všichni, na koho byl kádrový spis veden, musel být nutně ve stranické nomenklatuře. A snad lze také zobecnit, že čím byla z hlediska režimu určitá pozice důležitější či strategičtější, tím pečlivěji se kádrové materiály vedly.
...