Pohnuté a nepřehledné časy. Tak bylo již souvěkými kronikáři vnímáno období, které v Čechách a na Moravě následovalo bezprostředně po vraždě posledního přímého mužského potomka vládnoucího přemyslovského rodu Václava III.
Přes stesky kronikářů, které dodnes odborná literatura až příliš často reflektuje jako objektivní popis situace v letech 1306–1310, nelze ono mezidobí pomíjet a odkázat jej do podmnožiny tzv. „let zmatků“, v níž končí většina dějinných etap, které nejsme schopni vměstnat do těsných souřadnic synteticky pojímaných dějin našich zemí. Všeobecně platí, že by měl každý zpozornět pokaždé, když se setká s dějinným obdobím, které získalo predikát „nepřehledné“ či „zmatečné“. Takové označení vypovídá především o hranicích našeho poznání a mezích historie jako vědy. Predikát „zmatený“ znamená ve většině případů především to, že se dějiny vymykají a bezohledně se dějí mimo naše očekávání, mimo přihrádky, do nichž je uzavřela pozitivistická metoda prvních dekád 20. století, okořeněná předpoklady vnějšího hnacího motoru v podobě střetávání socioekonomických struktur společnosti marxistického střihu.
...