Narození prince, nadto prvorozeného chlapce a následníka trůnu, bývalo a dodnes bývá radostnou událostí. Událostí, jakou by měl spolu s první rodinou státu loajálně až spontánně sdílet celý národ. V případě pozdního otcovství anglického krále Jakuba II. Stuarta se však stal pravý opak. Jestliže už na dlouho utajované těhotenství královny Marie Beatrice Modenské hleděli poddaní s podezřením, pak zrození malého prince z Walesu (10. června 1688) se rovnalo takřka národní katastrofě. Přitom chlapeček byl zdravý a královský otec překypoval hrdostí. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že maličký Jakub František Eduard Stuart přicházel na svět nevítán jen vlivem souhry historických okolností. Za chladné, ba nepřátelské přijetí ze strany národa, jemuž měl chlapec v dospělosti vládnout, nesl totiž přímou zodpovědnost princův otec.
...