Nikdo se nepozastaví nad známým tvrzením, že „knížky mají své osudy“, tedy vlastně své malé i větší historie. Zaslechl jsem kdysi podobné úsloví rovněž o jakémsi vzácném démantu a sám jsem si to pomyslel o jedné z proslulých hůlek Charlie Chaplina, putující v aukcích z ruky do ruky. Neslyšel jsem však zatím nikdy něco podobného o věcech mnohem obyčejnějších. Kolik takových historií, průvodců našich všedních dnů, kolem nás denně probíhá a v tichosti mizí do ztracena z našeho obzoru. Nejspíš se z těch nespočetných mikrohistorií (možná spíše nanohistorií) něco uchová, když se do některé z nich — třeba nechtěně — sami připleteme. Což se mi přihodilo s psacím strojem značky „Imperial — War Finish“.
...