V roli vycházejícího Slunce vystoupil poprvé na veřejnosti král Francie Ludvík XIV. ve velkolepém představení Le ballet de la Nuit (Balet noci). Na kolorované kresbě jej vidíme jako patnáctiletého jinocha oděného do zlatého kostýmu boha Slunce Apollona, v němž se objevil ve finálním výstupu. První představení Baletu noci, reprízované záhy ještě pětkrát, se odehrálo v Louvru v Salle du Petit-Bourbon 23. února 1653 za přítomnosti královny matky Anny Rakouské a kardinála Mazarina. Na přípravách se podíleli přední umělci Ludvíkova dvora a společně vytvořili grandiózní alegorickou fresku k oslavě panovníka s využitím jeho vlastního tanečního nadání. Veršovaný text pro dvanáctihodinové představení zkomponoval básník a dramatik Isaac de Benserade, kterého ke dvoru přivedl už kardinál Richelieu. Hudba byla zřejmě kolektivní prací skladatelů Jeana Baptisty Boësseta, Jeana de Cambeforta a Michela Lamberta. Ale nejvíce je toto představení spojováno s rodilým Florenťanem, který vstoupil do služeb Ludvíka XIV. v roce 1652, hudebníkem Jeanem Baptistou Lullym, jenž v něm sám účinkoval v několika rolích. A protože Balet noci byl především ukázkou dvorského tance, důležitou roli v něm sehrál králův taneční mistr a tanečník Pierre Beuchamp, který se ujal zpracování náročné choreografie. Scénografické řešení bylo dílem Giacoma Torelliho, který proslul novými technologickými a technickými postupy v divadelní mašinerii, včetně vynálezů nových zvukových efektů. Pro Balet noci musel vytvořit značné množství dekorací, neboť představení se skládalo ze čtyř aktů a třiačtyřiceti entrées.
...