Dějiny a současnost

Sir Richard Francis Burton, britský voják, cestovatel, lingvista, dobrodruh, špion a překladatel se stal námětem již dlouhé řady životopisných studií, románů či filmů. Jeho životem se mimo jiné inspirovali i tvůrci filmového Indiana Jonese. Burton se objevuje také jako hlavní postava prvního dílu proslulé sci-fi série Riverworld (Svět Řeky) Philipa José Farmera, kde se na neznámé planetě narodí všichni lidé, kteří na Zemi zemřeli do roku 1984. I zde Burton prožívá mnohá cestovatelská dobrodružství. Naposledy si Burtona jako hlavního hrdinu svého románu vybral spisovatel bulharského původu žijící v Kapském Městě a píšící německy Ilija Trojanow. Román Sběratel světů (přeložila Renáta Tomanová, Host, Brno 2008) není, jak by se mohlo na první pohled zdát, Burtonovým životopisem. Naopak, o Burtonově životě se čtenář dozvídá průběžně, formou odkazů, vzpomínek, a především na základě svědectví lidí, kteří jej na jeho výpravách doprovázeli. Knihu tvoří tři části, které korespondují se třemi Burtonovými životními etapami. První se odehrává v Britské Indii, kam byl Burton vyslán jako poručík britské armády a kde se poprvé důkladně seznámil s místní kulturou, náboženstvím a jazykem. Ve druhé části sledujeme Burtonovu pouť do Mekky a Mediny, kam se vypravil v přestrojení za lékaře šejcha Abdulláha. Třetí díl románu pak popisuje Burtonovu výpravu do východní Afriky k pramenům Nilu. Za svůj román autor získal v roce 2006 Cenu Lipského knižního veletrhu. (eb)

Systematický výzkum proměn vysokoškolského vzdělávání po roce 1945 završil olomoucký historik Pavel Urbášek monografií Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace (Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2008). Nejde o komplexní dějiny vysokých škol, cílem práce je popsat utváření a podobu terciálního vzdělávání v kontextu politických představ o jeho smyslu. Pavel Urbášek tento úkol zvládl s přesvědčivou erudicí, na základě vesměs dosud nepublikovaných dokumentů a je třeba ocenit, že i s rozsáhlou znalostí relevantní sociologické literatury. Chcete-li vědět, v jakých mantinelech a podmínkách se generovala značná část dnešní vysokoškolsky vzdělané elity, stojí Urbáškova práce za pečlivé přečtení. (caj)

Radislav Krstić, Dragan Obrenović, Zoran Vuković, Goran Jelišić, Slobodan Milošević... Asi nebude těžké doplnit, co mají tito "lidé" společného. V červenci rozšířil jejich řady Radovan Karadžić, tedy pardon, doktor Dabić... — váleční zločinci před haagským tribunálem. A to je i podtitul knihy chorvatské spisovatelky a novinářky Slavenky Drakulićové Ani mouše by neublížili (přeložil Richard Podaný, BB art, Praha 2006), od jejíhož prvního anglického vydání uplynuly již čtyři roky (Viking Penguin 2004) a kterou nešlo neotevřít po zprávě, která 21. července obletěla svět. Nejhledanější válečný zločinec srbsko-bosenského konfliktu Karadžić byl lapen. Nesdělitelné předivo balkánských událostí je v této relativně útlé knížce rozmotáno do neuvěřitelné šíře a seriózní vědecká pojednání pouze zaraženě sekundují. Za dovětek ke knize můžeme považovat Drakulićové esej „Absurdní život doktora Dabiće“ (Respekt 33). (ivc)

Nakladatelství Triáda ve spolupráci se Společností pro Revolver Revue vydalo druhý svazek spisů básníka, kritika a překladatele Andreje Stankoviče (1940—2001). Kniha s názvem Co dělat, když Kolja vítězí je výborem z esejistických, kritických a vzpomínkových textů; nechybějí ani rozhovory či publicistika. Časový rozsah zařazených textů je ohraničen rokem 1968 a autorovou smrtí. Editor svazku Michael Špirit rozvrhl knihu do tří částí. Do první jsou zařazeny především kritické texty o filmové tvorbě, ve druhé části jsou soustředěny Stankovičovy články reflektující českou kulturní a mediální scénu. Sem patří „Otevřený dopis Miloši Formanovi“, ale i texty komentující grantová a lektorská řízení. V poslední části je zařazen rozhovor vedený Petruškou Šustrovou, ale i vzpomínky věnované přátelům nebo osobnostem kultury. Už sám titul knihy naznačuje autorův celoživotní nezávislý a vyhraněný kritický postoj, který lze ještě lépe opsat autorovým výrokem, podle něhož je bourání posvátných krav součástí naší každodenní řeznické práce. (jde)