Popularita hypnózy dosáhla na přelomu 19. a 20. století takových rozměrů, že i řada laiků konala v této oblasti pokusy a oblíbenou zábavou se stalo zhypnotizovat si některého člena domácnosti. V tomto směru vycházely širokému publiku vstříc mnohé popularizační příručky a učebnice od více či méně záhadných autorů. Zatímco jinou dobově oblíbenou disciplínou, výkladem snů, se zabývaly takové kapacity jako třeba Madame de Thébes, hypnózu osvětlovali veřejnosti vesměs nositelé akademických titulů, s největší pravděpodobností představitelé medicíny. Tak je tomu i v našem případě, kdy sofistikovanou psychologickou problematiku zpřístupňuje čtenářům doktor Valda, autor Praktického hypnotiséra, dílka z dvacátých let 20. století z produkce pražského nakladatelství Šolc a Šimáček. Fakt, že autorem brožury je vědecká kapacita (alespoň podle titulatury), musel dobovým čtenářům konvenovat a souzněl s diskurzem, v jehož rámci se otázka hypnózy ocitla v průběhu třetí třetiny 19. století. V této době se totiž hypnóza přesunula z oblasti zábavy a senzace do sféry teoretické i aplikované vědy, především medicíny a ještě úžeji psychiatrie.
...