- vládyka
Složité předivo dominační hierarchie rozplétal ve svých historicko-sémantických studiích Josef Macek. Jednu z nich věnoval také vladykovi (v knižním souboru Česká středověká šlechta, 1997, s. 68—90). Nezastírá, že významosloví je zde bezmála bezbřehé. Rozlišuje mezi nižšími šlechtici vladykou, v jehož sémantickém poli je vláda, a zemanem, s příznakem usedlosti na zemi (nenechme se mást Rosovým Thesaurem, kde se vysvětluje, že vládyka je „zeman, kdo díl vlády země má“). Vyčleňuje pak tři významové okruhy (zkráceně): 1) člen skupiny svobodného obyvatelstva vně knížecí a královské družiny, ovládal poddané a podílel se na správě; 2) vlastník pozemku s mocí nad poddanými, všeobecně světská vrchnost; 3) souhrn nepanské nižší šlechty. Jde o prastarou odvozeninu od slovesa vládnouti (stč. a stsl. vlasti, příbuzné např. s něm. waltan „vládnouti“ a lat. valeō „jsem zdráv, při síle“), ve smyslu ovládat území, okolí tvrze, tzv. vlast. V církevní slovanštině je vladyka „biskup pravoslavné církve“ a ve staroslověnštině tak byl oslovován byzantský císař. Sufix -yka se vymyká nějakému zobecnění, vyskytuje se dále jen v původních domácích slovech babyka a motyka (a pozdějším nářečním vejžvyka). Ani Machkovo hledání až v sanskrtu (sufix -uka), případně spojení se stejným kořenem a příbuznou příponou ve velšském slově gwledic „král, vládce“ (téhož druhu je irský flaith a flaithem „panovník, kníže“), nepřináší nic příliš uspokojivého (zeširoka o pratvaru *voldyka jedná Bohumil Vykypěl, Studie, 2004, s. 101—113). — Vládyka byla vládkyně, žena, nebo dcera vladykova („mladá vládyka“) a vládyčka byla žena vladyckého nebo šlechtického původu. Vládyčie zbožie byl světský šlechtický majetek odlišovaný od majetku církevního. Nevládyka byl prostě nešlechtic, člověk neurozený, třebaže i s nějakými statky.
dasik@nln.cz