- fauvismus
Patrně nejkratší a ke všemu ještě některými uměnovědci zpochybňovaný (bez manifestu, jednotícího stylu a vůdčí postavy) výtvarný směr, omezený vlastně jen několika výstavami v letech 1905—1907, dostal své jméno při otevírání pařížského Salon d'Automne 17. října 1905, když břitký výtvarný kritik Louis Vauxcelles (1870—1943) při pohledu na dvě jemně provedené plastiky od Alberta Marqueta, umístěné skromně uprostřed divoce barevných obrazů, zvolal: „To je Donatello mezi divokými zvířaty [C'est Donatello parmi les fauves].“ (S patřičným odstupem v roce 1939 ve své knize Le Fauvisme však připustil, že zaslechl kohosi, jak Matissovi o výstavě ironicky podotýká: „Donatello v kleci šelem [Donatello dans la cage aux fauves]“, a jen to upravil pro svůj článek.) Sál č. 7, ve kterém tenkrát vystavovali Henri Matisse, Henri Manguin, André Derain, Maurice de Vlaminck, Albert Marquet a Charles Camoin, dokonce dostal přezdívku „klec na dravce“. — Je zajímavé, že substantivum le fauve „šelma, dravá zvěř“ vzniklo z vazby bête fauve „zvíře s žlutavou, plavou srstí; jelen, lev“. Samotné adjektivum fauve „plavý“ se vyvinulo ze starofranc. falve, které již nápadně připomíná nedoloženého franského předka, dnes ho nacházíme např. v něm. falb „plavý“ a fahl „bledý, zsinalý“. Ke stejnému slovnímu kořeni patří také lat. fulvus (střlat. falvus) „žlutavý, plavý, ryšavý„ a č. plavý (valašsky plavastý; moravskoslovenský plavoš je „plavý vůl“), nad kterým se zamýšlí arcietymolog Václav Machek a konstatuje (ESJČ 456), že původní význam oné barvy byl „přechod bujné hnědi nebo zeleně vegetačního vrcholu v neurčitou barvu slámy... nebo i žlutavou barvu pleti chorého člověka proti bývalé svěžesti“, jedním slovem vyrežnalý.
dasik@nln.cz