Člověk, který si je vědom vlastní identity, má vztah k místu, kde žije, a cítí přiměřenou hrdost na svou zemi a její dějiny. Chápe architektonické dědictví jako potřebnou součást svého životního prostoru. Dokáže historické stavby vnímat, ocenit a mít z nich radost. Kdo zná dějiny svého okolí, je vnímavější k jeho osudu. To všechno jsou předpoklady k tomu, aby lidé přijali památky „za své“.
Budeme-li památkovou péči definovat jako vědomou ...
‣Více