Při hranici s Litvou se rozkládá rozsáhlý areál barokního a rokokového zámku Rundale, zřejmě nejvýznamnější a nejreprezentativnější památkový objekt Lotyšska, disponující vlastními restaurátorskými dílnami, širokým návštěvnickým zázemím a s celoročním provozem pro veřejnost.
Stavba zámku je úzce spojena s tehdejšími politickými událostmi. V roce 1710 se kuronský vévoda Fridrich Vilém oženil s neteří Petra Velikého a budoucí carevnou Annou Ivanovnou. Šlo o výsledek snahy Ruska získat vliv v Kuronsku, dosud formálně polského vazala. Ještě než se Anna chopila moci, stal se Anniným poradcem a milencem pobaltský Němec, baron Ernst Johann von Bühren, úspěšný spekulant, který se rozhodl vybudovat si v Kuronsku reprezentativní sídlo. Pro tento účel pozvala Anna italského architekta Francesca Bartolomea Rastrelliho, k jehož dílům patří i Zimní palác v Petrohradě. Stavba nového sídla začal v roce 1736, avšak po smrti posledního kuronského vévody v roce 1737 Anna přiměla kuronskou šlechtu, aby za vévodu přijala von Bührena. Ten se rozhodl vybudovat ještě nákladnější sídlo v nedaleké Jelgavě a Rundale se ocitl na vedlejší koleji. Po smrti Anny Ivanovny v roce 1740 byla stavba zastavena a von Bühren byl nucen odejít do exilu, ze kterého se vrátil po smrti carevny Alžběty, s nástupem Kateřiny Veliké. Teprve poté, v roce 1768, byla náročná stavba dokončena. Výzdobu stěn provedl sochař Johann Michael Graf, k jehož dílům patří i pruský královský palác v Berlíně, nástropní malby vytvořili malíři Francesco Martini a Carlo Zucchi, který se rovněž podílel na výzdobě Zimního paláce v Petrohradě. Po vévodově smrti nebyl zámek příliš využíván, hlavním sídlem se stal zámek v Jelgavě. Po anexi Kuronska Ruskem při třetím dělení Polska v roce 1795 byl zámek darován jednomu z Kateřininých oblíbenců. Původní mobiliář byl ještě předtím z velké části přesunut do Německa.
Rozsáhlý zámek je tvořen jedním hlavním a dvěma bočními křídly svírajícími nádvoří, uzavřené na zbývající straně branou. Ta je sama ukázkou proměn v důsledku dlouhé doby výstavby zámku. Její původní podoba i velikost se značně lišily od nynější, která je výsledkem zásahu von Bührena po návratu z exilu, kdy již původní podoba monumentální brány nevyhovovala. Za zámkem se nachází rozlehlá francouzská zahrada a za ní, příkopem oddělená, lovecká obora. Zahradní úpravy obklopují celý zámek a vytváří rozlehlý areál.
V sedmdesátých letech minulého století začalo nákladné restaurování, které pokračuje dodnes. Uvedení do původního stavu je o to náročnější, že v objektu sídlila dlouhá léta škola a stopy historického vzhledu byly mnohdy dochovány jen ve velice torzovité podobě pod novodobými omítkami či podlahami. Některé původní materiály jsou restaurovány či v kopii původním výrobním postupem (a tedy zdlouhavě) zhotovovány v zahraničí, zařízení interiérů je rekonstruováno podle historických vyobrazení a analogií. Většina současného mobiliáře byla získána z darů či koupěmi. Z celkového počtu 138 místností je jich kolem 40 zpřístupněno veřejnosti. Současně je zrekonstruována i část francouzské zahrady. Expozice přestavuje opravené interiéry a po přechodnou dobu bylo zpřístupněno i několik nezrestaurovaných místností s výstavou týkající se právě restaurátorských prací a proměn, jakými zámek během této doby prošel.
Další informace o historii zámku rovněž na www.rundale.net.