Když mi v dětství můj děda, který v Polné vyrůstal, vyprávěl o Anežce Hrůzové a hilsneriádě (1899), měla jsem neodbytný pocit, že ta "věc" je téměř současností, že ji děda (roč. 1927) jistojistě zažil. Teprve po návštěvě Polné jsem pochopila, že toto městečko ne nepodobné Telči dávno žije jinými věcmi. Případ Leopolda Hilsnera spolkl Polnou pouze zvnějšku. Polenští se však snaží, aby z minulosti zachránili mnohem více.
Proto se na počátku roku 1990 několik zapálených lokálních patriotů rozhodlo založit spolek z řad zájemců o polenskou historii a památky. Jak vzpomíná Jan Prchal, jednatel spolku, za svůj inspirační "předobraz" si vzali Klub za starou Prahu. V lednu 1990 Klub za historickou Polnou o deseti členech začal fungovat a o rok a měsíc později se zaregistroval na ministerstvu vnitra. Prvotním cílem klubu je ochraňovat, zachraňovat a prosazovat rekonstrukce historických kulturních památek v Polné a okolí. Pro lepší dohledání dokumentace si spolek založil také archiv a knihovnu.
Prvotním aktivním počinem klubu byla záchrana synagogy, která v Polné stála od roku 1684, téměř hned po založení polenského židovského města, v průběhu staletí byla po ničivých požárech několikrát přestavována. Jako modlitebna sloužila synagoga do druhé světové války, poté v ní byl uložen zabavený nábytek, v roce 1951 ji sice koupila čs. církev husitská, ale synagoga zůstala opět skladištěm a chátrala. Na konci osmdesátých let měla být zbořena, demolici zabránili právě členové Klubu za historickou Polnou, kteří iniciovali vyklizení sutě a náletů, dozdění horních částí obvodových zdí a provizorní zastřešení. V roce 1994 městské zastupitelstvo rozhodlo o navrácení synagogy do majetku Federace židovských obcí. Rekonstrukce budovy probíhala v letech 1996—2000. Zrestaurovaná synagoga je využita jako regionální židovské muzeum. Expozice Příběh Leopolda Hilsnera a Historie Židů v Polné jsou návštěvníkům otevřeny od května do konce září.
I nejčerstvější úspěch klubu, jak mi prozradil jeho předseda Jiří Klusáček, je spojen s muzeem. Od letošní sezóny je místní městské muzeum (v prostorách polenského zámku) opět ve správě města Polná, dlouhé roky totiž bylo "pouhou" pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě. Lákavá expozice představující především místní každodenní život však zůstane i nadále zachována: historické hodiny a vývoj hodinářského řemesla, polenská lékárna U Černého orla, kupecký krám, stará polenská řemesla, lidový štocký nábytek, kompletní interiér školní třídy z roku 1866 spolu s kabinetem a bytem učitele. To, že si vzal městský úřad pod svá křídla muzeum zpět, je dalším z pádných důkazů kladné spolupráce Klubu za historickou Polnou s místní samosprávou.
Na letošní srpen (2. 8.) se také připravují slavnosti spojené se znovuvysvěcením děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který byl dostavěn před třemi sty lety a díky aktivitám spolku nedávno prohlášen národní kulturní památkou — stejně jako několik dalších objektů, které jsou díky Klubu za historickou Polnou památkově chráněné (klub byl jedním ze zakládajících členů Nezávislé památkové unie). Aktivním byl spolek i v době oslav 750. výročí listinného doložení Polné jako sídliště s kostelem a farou — tehdy připravil samostatnou výstavu ke 150. výročí polenské pošty spolu s panelem připomínajícím pobyt Boženy Němcové ve městě.
K dalším aktivitám klubu patří provádění turistů, příprava a vydávání sborníku Polensko (první číslo vyšlo v březnu 1996) a polenských pověstí, odborný průzkum některých lokalit spojených s českou zemskou stezkou a císařskou silnicí (například tzv. Vaječný Dvůr).
Polná se stala Historickým městem roku 2006, již o rok dříve se dostala mezi tři nominované. A nemalou zásluhu na tomto úspěchu má i Klub za historickou Polnou. Je to město jako z cukru a k jeho dějinám nepatří jen Leopold Hilsner a Anežka Hrůzová, ale také Karel Varhánek, podnikatel, který založil první rakouskou konzervárnu olejovek, či Šimon Boruhradský, laický misionář, který se jako stavitel proslavil až v Mexiku.