Čeští čtenáři se konečně dočkali překladu velikána francouzské historie Marca Ferra (nar. 1924). Při pohledu na jeho život se chce říci, kdo jiný si dnes může dovolit sepsat dějiny francouzského národa? Ferro se za druhé světové války angažoval v odboji, poté učil historii v Alžírsku, stal se jedním z představitelů francouzské školy Annales a nakonec ředitelem výzkumu na prestižní Ecole des hautes études en sciences sociales. Je odborníkem na dějiny 20. století (Rusko a SSSR, kolonialismus), zabýval se metodami výuky historie. Stal se také propagátorem myšlenky, že kinematografie má své místo v dějinách.
Ferrovy Dějiny Francie jsou rozděleny do dvou částí, chronologické a tematické. V kapitole „Román národa“ autor podává přehled historických událostí od objevení Galie po současnost. Názvy kapitol charakterizují každé období — setkáváme se tak s časem církve, absolutistické monarchie, revolucí a koloniálních říší, nebezpečenství a proměn. V druhé části se Ferro vrací k vybraným tématům a snaží se charakterizovat rysy francouzské společnosti. K českému překladu byla navíc připojena dvacetistránková pasáž o česko-francouzských vztazích, kde se Milena Lenderová zamýšlí nad kulturními vztahy mezi Prahou a Paříží. Ve Ferrově textu se odkaz na českou historii objevuje jen za Mnichova, dále je zmíněn Slánského proces a Pražské jaro. Doplňující kapitola proto českého čtenáře uspokojivě nasytí.
Dějiny Francie již byly sepsány mnohokrát. Ferro však vychází z toho, že interpretace historie je vždy poplatná své době. Polemizuje proto s vžitými představami a snaží se skoncovat s využíváním historie ke glorifikaci státu. V tomto ohledu je Ferrovo dílo také poplatné své době — Jacques Chirac během své prezidentské kariéry otevřel nejedno historické tabu, například když přiznal odpovědnost francouzského státu za deportace Židů během druhé světové války. Ferro se proto snaží o historickou spravedlnost a mluví i o temných stránkách francouzské minulosti. Evropská integrace a globalizace si dnes žádají nový pohled na dějiny — je proto nutné dívat se na historii každého národa evropskýma očima.
Autor nezapře svou specializaci na Rusko — v textu se objevují časté odkazy na ruskou či sovětskou historii. Dále je v textu patrný vliv školy Annales a její interdisciplinární pohled na historii. Své místo zde mají geografie a také zdánlivě okrajová témata jako například dějiny módy, stolování či etapy lidského života. Zvolená témata odpovídají stereotypům, které si cizinci o Francouzích vytvářejí. Je proto těžké autorovi vyčítat, že dává méně prostoru "serióznějším" tématům.
Ferro se snaží vysvětlit přítomnost minulostí — vystihuje proto charakteristické rysy dnešní společnosti, jako jsou sociální problémy, byrokracie, imigrační problémy či role intelektuálů v politice. Cílem jeho díla je ukázat, jak se dějiny podílejí na vytváření identity francouzského národa. Proto „načrtává vývoj dějin ... s tím, co se o nich zachovalo v paměti a co znovu vzkřísila představivost“ (s. 7). Autor využívá lidskou paměť jako archivní zdroj, v kapitole o pařížské Komuně proto například zmiňuje, že obyvatelé kvůli špatnému zásobování jedli krysy a že Gambetta uletěl v balonu. Ferro přibližuje dějiny svým čtenářům prostřednictvím jejich hrdinů. Historii proto píše tak, jak ji znají lidé — v kapitole o Galii nesmí chybět zmínka o Asterixovi, hrdinovi nesmrtelného komiksu. Francouzský čtenář tak může zpytovat své vlastní historické povědomí a srovnat, do jaké míry se Ferro "strefil" při vykreslování francouzské identity.
Pro českého čtenáře není kniha jen pojednáním o historii, ale také návodem k pochopení "božské Francie", kde se snoubí slavná minulost se současnou krizí národní identity. Ferro bez obalu říká, čím jeho země byla v minulosti a co z jejího kulturního vzoru zůstalo dnes.
V češtině dosud vyšly dvoje Dějiny Francie, jedná se o překlady děl Andrého Mauroise (originál 1958) a kolektivu autorů pod vedením Georga Dubyho (originál 1977). Nakladatelství Lidové noviny obratně sáhlo po knize, která tyto publikace doplní a zaktualizuje. Maurois dělá z historie napínavý román, zatímco Dubyho práce je vědeckou publikací encyklopedického charakteru. Největším přínosem Ferrovy knihy je proto tematický pohled na dějiny, snaha o překonání starých mýtů a zdůraznění vazeb mezi minulostí a přítomností. Kniha je tedy určena všem milovníkům země galského kohouta. Velký dík patří také oběma překladatelkám, jejichž zásluhou se Ferrův "román" plynule odvíjí i v češtině.
Přeložily Jitka Matějů a Doubravka Olšáková, NLN, Praha 2006, 694 s., 455 Kč