Dějiny a současnost

Téměř lekci z agronomie uštědřil kolegům Petr Zídek ve svém příspěvku v Orientaci v Lidových novinách (LN/ 5. května 2007). V pravidelné úvaze o moderní morálce se zamyslel nad okolnostmi posvěcení vzniku Ústavu paměti národa, respektive Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Povzdechl si nad množstvím mléka, jež mohlo být nadojeno, a počty stran, jež mohly být už dávno na knižních pultech — jen kdyby se historici nezabývali žabomyšími spory kolem této instituce! Maně čtenáře napadá: Si tacuisses, philosophus mansises. (rub)

Dokumenty z IX. sjezdu českých historiků (J. Pešek: „Česká historiografie na počátku 21. století — cesty jejího hodnocení“, V. Bůžek: „Výuka historie na univerzitách v ČR — tendence a perspektivy#8220;, F. Šmahel a jeho závěrečný projev) obsahuje Český časopis historický 1/2007. Ve stejném čísle vstoupili Dušan Třeštík a Josef Žemlička do diskuse O modelech vývoje přemyslovského státu (na mimopražských pracovištích s podtitulem „pražská ofenziva“), čímž reagovali na badatelské výstupy Libora Jana. (ivc)

Chová se dnes lidstvo méně násilně, než tomu bylo v minulosti? Na tuto otázku odpovídá kladně americký psycholog Steven Pinker v celostránkovém článku nazvaném „Dějiny násilí“ v týdeníku Respekt 21/2007. Po nedávné éře Hitlera, Stalina a Maa se Pinkerův závěr zdá nevěrohodný, ale právě k němu dospěly výzkumy kvantifikující přílivy a odlivy násilí v historii. Celá řada dříve běžných násilných projevů na Západě prakticky vymizela, jinde již nejsou tak časté. Důkazů o mizející násilné povaze lidstva snáší autor celou řadu. Otázkou podle něho ale zůstává, co je příčinou tohoto jistě pozitivního procesu. (jde)

V Souvislostech 1/2007 se můžete spolu s dotazovanými zamyslet nad stavem českého nakladatelského světa a jeho posunech od konce devadesátých let v rovině redaktor–překladatel (mj. „Když si překladatel nedá opravdu dobrý pozor“, „Marná překladu snahu“), ale také se ponořit do specifického světa preciózního životního stylu a francouzské galantní literatury 17. století na příkladu paní de Lafayette (vlastním jménem Marie-Madeleine Pioche de La Vergne, 1634—1693) a jejího salonu, kde se scházela mondénní společnost. (ivc)