Zámek Kačina patří k nejlepším ukázkám empíru u nás. Krajina, architektura i zpřístupněné interiéry jsou přímo deklarací ideálů počínajícího 19. století. Tato svým významem mimořádná památka utrpěla bohužel ve 20. století řadu šrámů. Pozitivní je, že v poslední době lze pozorovat zjevnou snahu o nápravu.
Kačinu postavil na zelené louce hrabě Jan R. Chotek v letech 1802—1822 jako letní rodinné sídlo. První návrh vypracovaný francouzským architektem Bernardem Poyetem byl odmítnut pro přílišnou nákladnost. Také Christian F. Schuricht, který je autorem realizovaného řešení, musel svůj původní návrh redukovat. Příznačné pro dobu i průběh stavby je, že knihovna byla provedena zároveň s obytnými a společenskými prostory, divadlo se dokončilo až v roce 1851 a interiér kaple zůstal rozestavěn dodnes.
Zámek je obklopen anglickým parkem založeným již v osmdesátých letech 18. století. Na park navazovala rozlehlá krajinná kompozice pracující ještě s barokními motivy, jako jsou stromořadí a pohledové osy. Proti zámku se rozkládal rybník. Pozornost věnovaná komponovaným průhledům se projevila i ve formě ohrazení areálu. Místo plotu byl poprvé v českých zemích užit tzv. "ha-ha", což je příkop s jednou vyzděnou stěnou. Park a okolní krajina jsou dnes postiženy nejvíce. Rybník zanikl, průhledy zarostly, neudržovaný ha-ha se rozpadá.
Poslední šlechtický majitel Quido Thun-Hohenstein se zadlužil a zámek byl za okupace v dražbě prodán nacistům. Koncem války obsadila Kačinu Rudá armáda. Kolují vzpomínky pamětníků na ruské oficíry, kteří se v reprezentačních sálech projížděli na koních. Podstatnější ranou ale bylo následné rabování. Po válce se uvažovalo o zpřístupnění zámeckých interiérů veřejnosti, ale v roce 1950 byl zámek direktivně přidělen Národnímu zemědělskému muzeu.
Teprve v letech 1995—1997 se muzeální expozice přesunula do suterénů a s výjimkou hostinských pokojů byly všechny sály a salony zpřístupněny v prohlídkové trase. Jejímu otevření předcházela náročná badatelská příprava, díky níž se podařilo dohledat a identifikovat řadu položek původního vybavení. V současné době tak zámek nabízí jak muzeální expozici, tak prohlídku obnovených zámeckých interiérů. To je ve srovnání s minulostí veliký úspěch.
Zchátralá konírna byla loni citlivě opravena. Připravuje se restaurování hostinských pokojů a jejich využití pro expozici české vesnice. Ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně je navržena postupná obnova vegetace v zahradě a existují i studie na rehabilitaci okolní krajiny. Vedení muzea usilovně hledá příhodné propojení své vědecké a expoziční činnosti s péčí o významnou památku a její prezentaci.
Plány jsou veliké, problémem jsou chybějící peníze a také návštěvnost. Po zániku JZD ubylo i zájezdů, jejichž cílem je zemědělská expozice. Pokud se turisté vydají tímto směrem, většinou skončí v Kutné Hoře. Zejména zahraniční návštěvníci nemají o zajímavém zámku v krásném parku ani tušení.
Využití pro cestovní ruch je jednou z možností, jak zajistit architektonickému dědictví smysluplnou existenci. V žádném případě by se ale toto spojení nemělo ztotožňovat s přestavbou hradů a zámků na luxusní hotely. Památky by měly být spíše lákadlem, kvůli kterému lidé místo navštěvují. Pozoruhodných památek máme mnoho, jejich propagace však není dostatečná. Zaběhnutý byznys, který turistům nabízí Královskou cestu v Praze a půldenní výlet na Karlštejn nebo Konopiště, se nezmění sám od sebe. Vlastníci se musí snažit sami, ale pomoc státu, krajů a obcí by měla být daleko účinnější než dosud.