V letech 1918—1938 se u nás oficiálně uvádělo, že československý stát vděčí za svůj vznik především Spojeným státům v čele s tehdejším presidentem Woodrowem Wilsonem. Školní mládež se seznamovala s tzv. wilsonovskou legendou a povinně se učila, že prvními zeměmi, které uznaly Československo, byly spojenecké velmoci Francie, Anglie a USA. Tyto státy skutečně uznaly Československou národní radu v čele s jejím předsedou T. G. Masarykem a generálním sekretářem Edvardem Benešem za "válčící vládu de facto". Např. Itálie 21. dubna 1918, Anglie 11. srpna, USA 2. září, Japonsko 9. září a Francie 28. září 1918. Avšak jako suverénní stát uznaly tyto země Československou republiku až na mírovém jednání v Paříži v lednu 1919.
Ve skutečnosti první zemí, která uznala československý stát a jednala s ním jako s rovnocenným partnerem, bylo sovětské Rusko! Poprvé jednali zástupci sovětské vlády s představiteli Československé národní rady 10. února 1918. Bylo to v Kyjevě, kde se tehdy setkal velitel sovětských jednotek osvobodivších město plukovník Muravjev s T. G. Masarykem. Výsledkem jednání byla ozbrojená neutralita, kterou sovětská vláda zaručovala jednotkám československého vojska na území Ruska. "Přiznáním ozbrojené neutrality byli jsme (Národní rada) uznáni za pravidelnou a samostatnou armádu a vládu," vzpomíná přímý účastník jednání a Masarykův zástupce profesor Prokop Maxa.
Dějiny a současnost č. 5/1967, s. 20