Prolínání odboje, kolaborace a "šedého přežívání" v letech okupace zůstává vděčným námětem pro romanopisce i filmové tvůrce. Nejnovějším počinem na tomto poli je dvoudílný film režiséra Jiřího Stracha Operace Silver A, jenž měl premiéru na ČT 1 v neděli 15. a 22. dubna. Scenáristé Lucie a Josef Konášovi, se Stanislavem Kokoškou coby odborným poradcem, čerpali inspiraci v jedné z nejúspěšnějších výsadkových operací do protektorátu. Npor. Alfréd Bartoš, rtm. Josef Valčík a svob. Jiří Potůček dokázali v půli ledna 1942 po více než dvouměsíční pauze navázat radiové spojení s Londýnem, kam pak díky kontaktům s klíčovými osobnostmi domácího odboje půl roku dodávali cenné zpravodajské informace.
Osou filmu je příběh dvou mladých žen, Hany "Kroupové" (reálně Krupkové — Klára Issová) a Táni "Hladíkové" (Hladěnové — Tatiana Vilhelmová), které se díky odbojovému angažmá svých manželů (David Švehlík a Ivan Trojan) stanou spojkami mezi parašutisty a odbojáři. Aniž by si uvědomovaly míru podstupovaného rizika, naleznou v této aktivitě vítané rozptýlení, zvláště když rozkazy dostávají od uhrančivého "Fredy" Bartoše (Jiří Dvořák). K jeho svodům se však postaví rozdílně — zatímco Hana odmítne podvádět svého manžela, v němž náhle objeví statečného důstojníka, Táňa podobné inhibice vůči svému o sedmnáct let staršímu choti, jenž Bartoše v Pardubicích ubytovává, necítí. Trojúhelník vrcholí dramatickou scénou s pistolí a hrozbami zabitím, avšak už den nato ve Františku "Hladíkovi" zvítězí vlastenectví nad osobní hořkostí a odveze Bartoše na četnickou stanici, kde si velitel desantu vymůže na tamním váhavém četníkovi (kdo jiný než Oldřich Vlach) potvrzení své falešné identity. Vzhledem k neopatrnosti mnoha zúčastněných v čele s Bartošem bylo vlastně zázrakem, že napínaná odbojová síť tolik měsíců nepraskla a zničila ji až zrada Karla Čurdy, kterou film líčí syrově, bez polehčujících okolností. Hromadnou popravu ztýraných odbojářů včetně Táni kdesi v temném tunelu (ve skutečnosti na Zámečku v Pardubicích) působivě doprovází zpěv Slunečnic v podání Inky Zemánkové. Haně a Václavovi "Kroupovým" zachrání život rozkaz K. H. Franka nechat na důkaz vlídnosti okupační moci vybrané odbojáře naživu — spolu se zalíbením, které v Haně nalezne šéf kontrarozvědky pražského gestapa Wilhelm Schultze. Viktor Preiss zde elegantně ztvárnil člověka, jehož tvář neznáme, ježto po sobě v květnu 1945 zametl všechny stopy. Hančin příběh je dopovězen v závěrečném textu: tři roky vedena jako konfidentka gestapa, pak lidový soud a tři roky za mřížemi (ač nikoho neudala), poté dvanáct let agentka StB. K této spolupráci se ovšem Hana Krupková uvolila až po krutých výsleších a dalším odsouzení k deseti letům žaláře, tentokrát za pokus o útěk za hranice. Život romantické i statečné ženy věru krutě semlely oba totalitní režimy, jež se přehnaly českou kotlinou.
Více snad mohli scenáristé napovědět tam, kde se dotkli známých událostí protektorátních dějin: ne každý divák dešifruje v "Otovi" škpt. Václava Morávka, zvláště když jeho legendární poslední boj večer 21. března 1942 na Prašném mostě nafilmovali za světla se siluetou Národního muzea v pozadí, nebo že mrtví parašutisté ohledávaní "Kroupovou" jsou Gabčík, Kubiš a jejich druhové padlí v Resslově ulici. Z důvodů finančních i dramaturgických byl historický příběh místy upraven: tříčlenný výsadek se nesešel hned po seskoku, ale až o den později; Bartoš při svém marném pokusu o únik z léčky v pardubických ulicích nikoho z pronásledovatelů nezastřelil. Realita byla často ještě děsivější než ve filmu: Arnošt Košťál (Miroslav Táborský) nebyl násilím vyvlečen ze svého hotelu Veselka, ale gestapu se vzdal až pod hrozbou zabití ženy a tří dětí; Schultze se při vyšetřování Krupkové nespokojil s pouhým pohledem na její obnažené tělo; Jiřímu Potůčkovi se podařilo uniknout z obklíčení na statku v Končinách u Červeného Kostelce, kam z Ležáků přemístil i vysílačku Libuše, a četnický strážmistr Karel Půlpán ho nezastřelil při následné honičce, ale o dva dny později, když ho našel spícího v lese. Jako v jiných epizodách z doby okupace (např. zastřelení generála Vojtěcha Luži v říjnu 1944) tady šla horlivost českého "strážce zákona" vysoko nad rámec nutného plnění rozkazů.
Bezpochyby jeden z nejzdařilejších českých válečných filmů nabídl řadu podnětných vhledů do protektorátní reality i dilemat, jež přinášela. Dramatický příběh s přesvědčivě vyfabulovanými osobními pasážemi a skvělými hereckými výkony by si asi zasloužil promítání na filmovém plátně.