V mnohém inspirující i pro uvažování o našem "pražském jaru" je kniha Charlese Gatiho Stroskotané ilúzie: Moskva, Washington, Budapešt a maďarské povstanie 1956, kterou vydalo nakladatelství Kalligram v Bratislavě v roce 2006. Jedná se o překlad zásadní práce amerického politologa maďarského původu, která čtenáři zpřístupňuje nové prameny. A hlavně poskytuje pohled bez iluzí — na revoluci a její vůdce, na sovětskou i americkou politiku studené války. (jac)
Poprvé se Moderní skandinávské literatury 1870—2000 (Karolinum, Praha 2006) dočkaly souhrnného zpracování svých dějin. Autoři, přední znalci severských literatur, Martin Humpál, Helena Kadečková a Viola Parente-Čapková zpracovali písemnictví pěti státních útvarů — Dánska, Finska, Norska, Švédska a Islandu —, a významně tak rozšířili sumu faktů a souvislostí obsažených ve Slovníku severských spisovatelů (ed. D. Hartlová, 2. rozšířené vydání, Praha 2004). Na rozdíl od slovníku však příručka nabízí syntetický pohled na skandinávské literatury v jejich celistvosti a její prvotní snahou je vykreslit hlavní vývojové trendy. A proč si nordisté za počáteční letopočet "vybrali" právě rok 1870? Tehdy ve Skandinávii (v dánštině se pro toto období ujal pojem "moderní průlom") začíná nová doba: v této tradičně agrární oblasti nastupuje proces industrializace, a tedy i nový pohled na svět včetně literárního. (ivc)
V březnu uplynulo sto let od narození rumunského religionisty, historika a spisovatele Mircei Eliada (1907—1986), z jehož rozsáhlého uměleckého i vědeckého díla byla do češtiny přeložena řada titulů. Nakladatelství H&H oslavilo autorovo výročí vzpomínkovým žánrem. V knize nazvané jednoduše Paměti (Praha 2007) vypráví Eliade příběh svého života od narození až po odchod do USA na počátku šedesátých let. Těžiště vzpomínek spočívá pochopitelně v čase autorova zrání, studií, publikačních začátků a především iniciačního pobytu v Indii. Eliade se v knize nepokouší nastiňovat svá vědecká stanoviska a odborné práce spíše jen eviduje. Daleko nadšeněji se pouští do líčení geneze svých próz.
Autor zažil krátký meziválečný čas rumunské demokracie a intelektuální svobody; polovinu života ale strávil v exilu. Zejména pobyty ve Francii a USA mu ovšem umožnily řadu osobních setkání s inspirativními současníky. Obklopeno nejasnostmi zůstává Eliadovo předválečné působení v krajně pravicové Železné gardě. Autor toto období v souladu se svou místy narcistní sebeprezentací zamlžuje a relativizuje. Je ale třeba dodat, že jeho komparativní studie o náboženstvích jsou zcela nestranné a že ve svém díle kriticky analyzoval i podstatu komunismu a fašismu. (jde)
Na půdě Katedry historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice právě vyšel 3. svazek ediční řady Prameny k dějinám Pardubického kraje. Nese název Vyšší šlechta v českých zemích v období baroka (1650—1750). Biogramy vybraných šlechticů a edice typických pramenů. Tento rozsahem menší počin shrnuje výsledky výzkumů studentského týmu pardubického historika Jiřího Kubeše, jenž je i editorem svazku. On sám přispěl do sborníku úvodním pojednáním, poskytujícím základní informace o literatuře a pramenech, jež lze využít k výzkumu barokní šlechty. Dalšími texty přispělo pět posluchačů pardubického historického pracoviště, kteří se věnují výzkumu osobních a cestovních deníků (Kateřina Salonová se zabývá cestovním deníkem mladého kavalíra z okruhu rodu Valdštejnů z let 1664—1665, Lenka Vintrová cestovním deníkem Prospera Antonína Berchtolda z mise do Turecka z roku 1741 a Eva Králíková deníkem pozdějšího litoměřického biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna z počátku 40. let 18. století), nebo pracují na biografi ích významných českých šlechticů z období let 1650—1750 (Tomáš Foltýn se věnuje Ferdinandu Augustovi z Lobkovic a Marie Marešová Františku Václavovi z Trauttmansdorff u). Každou studii doplňuje edice typického pramene. (ml)
Asi nejznámější knihovník a svůdník Giacomo Casanova věnoval v sepsaných vzpomínkách své první lásce jen pár řádků. Nizozemský prozaik Arthur Japin o ní naopak napsal celou knihu. Jejich příběh se začal v Itálii a skončil v Amsterdamu. Žánrem je kniha Nádherná vada (přeložila Olga Krijtová, Paseka, Praha 2006) románem — není většího románového tématu než (první) láska —, ale Japin vychází ze známých historických souvislostí. A není to poprvé, kdy ve své knize zpracovává historickou látku. V prvním románu Černý s bílým srdcem (1997, česky doposud nevyšlo) se věnuje dvěma africkým princům, které nizozemský král Vilém I. dostal darem, a v novele Velký svět (2006, česky rovněž nevyšlo) osudu liliputů za 2. světové války. (ivc)