- pop-art
Prvoplánově až úsměvnou reakcí na kubismus a expresionismus se mělo stát umění přístupné všem: popular art, zpátky čelem k spotřebitelským masám, programově nenadnášené a původně dokonce nesalonní — jakýsi spasitelský nástup pouliční barvotiskové reality. Prvenství v pojmenování vlastní skotský sociolog John McHale (1922—1978), zabývající se masovou kulturou a později akademicky naturalizovaný v USA, který údajně vyslovil výraz pop art v roce 1954 v rozpravě s anglickým skladatelem Frankem Cordellem. Poprvé černé na bílém ho však použil o pár let později anglický umělecký recenzent a správce uměleckých sbírek Lawrence Alloway (1926—1990), jenž se pak „spotřebitelskému“ umění organizačně věnoval v Americe a přednášel o něm. Podle definice nejposlednějšího slovníku spisovné češtiny je pop-art „výtvarný směr inspirující se současnou městskou civilizací, reklamou ap.“ — Anglické art, „umění, dovednost“, je z latinského ars (f.), gen. artis, „zručnost, obratnost, (umělecká) dovednost; řemeslo, živnost, umění“, které přes kořen *ar- (snad s významem „spojuji, vytvářím“) souvisí s lat. arma (n.), gen. armōrum, „náčiní, nářadí; válečný nástroj, zbroj, zbraň“. • Artismus je „formalistický směr, hlásající samoúčelnost umění, čisté umění“, někdy též výstižně zachycený sloganovitým l'art pour l'art neboli „uměním pro umění“. • Artěl je „výrobní umělecko-průmyslové družstvo nebo společnost“. Tato instituce byla přejata z ruského prostředí, a přestože se vyskytla domněnka, že může jít o vliv italského artieri (řemeslníci), převládl již výklad, že je to slovo turkického původu, totiž tatarsko-baškirské artil, „zadní voj, záloha“, složené z art, „zadní část“, a il, „lid“. Vzdáleně tedy jakýsi trén (zásobovací a vozatajský oddíl), teď se tomu však říká logistika (což nesouvisí s logikou, nýbrž s ložírováním).
dasik@nln.cz