O Chartě 77 bylo napsáno a řečeno mnoho, ať už ze strany samotných signatářů, sympatizujících i nesympatizujících historiků a publicistů. S jistou nadsázkou však lze říci, že obecné povědomí o tom, co vlastně Charta znamenala, jaké bylo její vnitřní ustrojení, jak, k čemu a proč se vyjadřovala, není zdaleka na úrovni, která by odpovídala jejímu významu. Nutnost absorbovat pro opravdu věcnou diskusi tak rozsáhlou pramennou základnu, jaká po Chartě zůstala, tomu snad nebránila, ale rozhodně to velmi ztěžovala. Selektivní výběr, uspořádaný hned v devadesátém roce, nemohl pochopitelně dostačovat, procházet samizdatové sborníky a Informace o Chartě 77 dokázal jen málokdo. Díky Blance Císařovské, Vilému Prečanovi a řadě dalších jsou zájemci o důkladné poznání díla Charty dnes v mnohem lepší situaci. Celé dva tlusté svazky zabralo jen přetištění 598 "dokumentů Charty 77", pochopitelně s kritickým a informativním aparátem, třetí díl pak přináší čtenáři pestrou koláž příloh, dokumentující vnitřní i vnější život této iniciativy, a důkladný soupis literatury o Chartě. Na přiloženém DVD pak můžeme shlédnout videozáznam shromáždění nezávislých iniciativ v Praze na Škroupově náměstí 10. prosince 1988. Jen tento stručný výčet naznačuje, že editoři odvedli více než běžný díl práce, byť za cenu nemalého zdržení. Výsledek je ovšem opravdu úctyhodný.
Takováto edice je významná nejen vahou shromážděných dokumentů. Poznámkový aparát nepřináší jen vysvětlivky k nejasným pojmům, ale rámuje jednotlivé dokumenty, v řadě případů poodhaluje okolnosti jejich vzniku, nevyhýbá se poukazům na rozpory, které vydání provázely apod. Kde je to možné, dozví se čtenář skutečné autory textů, které sice signovali aktuální mluvčí, ale v případě dokumentů k specifickým a odborným otázkám je vypracovávali "utajení odborníci". Editoři sledovali nejen domácí ohlasy, ale pokusili se mapovat "druhý život" textů Charty v zahraničí, v exilu i v západní politice a veřejnosti. Pestrá paleta témat, kterou Charta nanášela, je tak doplněna o poznámky umožňující přečíst dokument v kontextu. Jistě, lidská práva jsou tématem klíčovým, ale šíře jejich chápání umožnila Chartě vyjadřovat se k otázkám běžného života stejně jako k zahraniční politice. Vyjádření jsou přitom vesměs fundovaná, takže tento dobový dokument je dnes svého druhu aktuální analýzou problému, ke kterému by historik jen pracně sháněl prameny a možnosti uchopení.
Ve třetím dílu je významná pozornost věnována prvnímu roku Charty, okolnostem vzniku, reakci režimu, vzpomínkám a záznamům tehdejších aktérů. Doplněno o dnes odtajněné materiály bývalé StB, dostáváme tím rozhodně jasnější představu o tom, v jakých podmínkách Charta začínala. Zveřejněné polemiky a úvahy o smyslu Charty zase dokreslují v mnohém pluralitní (nikoli však bezvýhradně) atmosféru, o kterou se v době ohrožení pokoušela. Svazek je doplněn o biogramy mluvčích Charty a seznam signatářů. Jakkoliv podle editorů vznikl spíše náhodně, nakupením nového zajímavého materiálu, je to doplněk rovnocenný dílům předchozím.
Sebelepší edice neznamená, že historik má "vystaráno", o Chartě bude třeba mnoho bádat, hledat pohledy a prameny, které editoři nemohli zohlednit. Více než výborným východiskem k pořádné debatě a podkladem pro nové analýzy však edice rozhodně je.
Charta 77: Dokumenty 1977—1989, 1—3 (eds. Blanka Císařovská — Vilém Prečan), ÚSD AV ČR, v.v.i, Praha 2007, 1804 s., 960 Kč