Proč v červenci 1757 vyhořela Žitava? Jaké následky to mělo pro město a okolí? Jsou dochovány památky z oné doby? Nejen tyto základní otázky zodpovídá nevelká výstava v sídle Městských muzeí Žitava. Expozice zabírá necelou půlku kvadratury bývalého františkánského kláštera a místo katalogu se prodává tématu věnovaný historický časopis Zittauer Geschichtsblätter. Oproti předchozí mezinárodní a monumentální výstavě Svět — moc — duch (2002) je tato komorní, spíše regionální.
Nejde ovšem o nějakou zanedbatelnou jednotlivinu. Dá se na ní dobře ukázat výsek "velkých dějin", což autoři zvládli ve zřetelné časové posloupnosti a za použití již nepostradatelné audiovizuální techniky. Znázornili jeden z důsledků opakujících se válečných střetů pruského krále Fridricha II. a císařovny Marie Terezie. Český návštěvník může být překvapen trochu obšírnějším výkladem o průběhu válek o rakouské dědictví. Takový postup je tu pochopitelný: němečtí návštěvníci mají přece jen svým vzděláním blíže k dějinám saským či pruským než k rakouským nebo k podunajské monarchii vůbec.
Už počátkem sedmileté války (1756—1763) se území Horní Lužice, tehdy již pod saskou správou, stalo svědkem vojenských tažení. Žitava byla obsazena Prusy. Rakušané ji v červenci 1757 začali obléhat, ale městský velitel, poručík von Dierecke, se nechtěl vzdát a brány neotevřel. Rakouské jednotky začaly město ostřelovat. Požár se stal neodvratným důsledkem kanonády. Během několika hodin vzplanulo přes pět set domů. Některé shořely zcela, jiné zčásti. Hustá zástavba přinesla největší zkázu hlavně středu města. Shořela radnice a její archiv. Také kostel sv. Jana, jehož zvony i varhany se roztavily. Zemřela téměř stovka civilních obyvatel. Smrt je překvapila ve sklepích, kde se pokoušeli najít úkryt před vražedným ohněm. Shořely zásoby potravin i zboží, mnozí obchodníci přišli o vše. Příkladem obětavosti budiž knihovník Meyer, který zachraňoval městskou bibliotéku, zatímco mu hořelo obydlí.
Jediný den učinil z bohaté a pyšné Žitavy rozsáhlé rumiště připomínající spíše zkázyplné starozákonní příběhy. Někdejší královské město se díky svým lidem brzy vzpamatovalo z úděsu. Postarala se o to rovněž dobová publicistika, jejíž hlas o katastrofě prolétl Evropou a přinesl zničenému městu peníze. Ustrnula se prý i Marie Terezie a poslala finanční dar. Pomoc přicházela snad ze všech německých zemí. Dochovaly se dva plány vytvořené nedlouho poté. Díky nim nyní vznikl model města s vyznačením stupně poškození domů. Odhadem více než polovina zástavby skončila v sutinách. Ještě v 19. století byly při novostavbě objeveny stránky ohořelých knih. Místní dali vyrobit korbely z roztaveného cínu, jak jej nacházeli na spáleništích. Až za osmdesát let po požáru byl nově postaven svatojánský kostel. V troskách jeho předchůdce se našly části spálených bohoslužebných oděvů i nádob. Také ty byly uchovány pro potomky. Ti si připomněli tragédii svých předků smuteční slavností v roce 1857. Dobová či novější vyobrazení města měla upamatovat na Žitavu kvetoucí, planoucí, doutnající i z popele povstalou.
Válka o sobě dala vědět ještě v říjnu 1758. Tehdy se zde střetly jednotky krále Fridricha a polního maršála Dauna. Prusové se zabarikádovali u hřbitova, kde utrpěli takové ztráty, že blízká ulička dosud nese jméno Krvavá (Blutgasse). Výstava k 250 letům od krutého předělu v regionálních německých dějinách je součástí mnoha akcí spojených s létem a podzimem 2007. V polovině října se v Liberci uskuteční česko-německo-polská konference Střední Evropa — Čechy, Slezsko a Horní Lužice — ve hře velmocí v 18. století. Doufejme, že bude stejně zajímavá, věcná a poučná jako počin žitavských muzejníků.
Macht und Ohnmacht. Der Siebenjährige Krieg verändert die Stadt, Městská muzea Žitava, 30. 6.—21. 10. 2007