V poslední lednový den roku 1849 došlo na pražském Křižovnickém náměstí k dlouho očekávanému odhalení pomníku Karla IV. Nikdo tehdy nepronesl oslavnou báseň na adresu českého panovníka, žádný spolek nezapěl slavnostní píseň, žádný řečník nepromluvil o velkých činech Otce vlasti. Dělníci pouze odstranili již pomalu se rozpadající dřevěné bednění, které dosud pomník zakrývalo: „Když se snášelo řečeného dne lešení pomníkové, přicházeli do pozdních hodin večerních mnozí Pražané, nedbajíce prudké sněhové vánice a kochali se dílem uměleckým“, napsal ve svém článku o pražských pomnících Karel Stehlík.
Pomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí
od drážďanského sochaře Ernsta Hähnela
na dobovém vyobrazení
Úmysl postavit v Praze pomník Karlu IV. se objevil již ve třicátých letech 19. století. Postava Karla IV. dobře odpovídala historickému cítění velké části české společnosti, která se tehdy snažila manifestovat své postoje prostřednictvím pomníků a památníků velkých osobností národní minulosti. Teprve až blížící se pětisté výročí založení Karlovy univerzity, které připadalo na rok 1848, dodalo ideji na pomník Karla IV. patřičný smysl.
Na žádost představitelů Karlovy univerzity vytvořil již v roce 1839 model jezdeckého pomníku Karla IV. se čtyřmi alegoriemi fakult a dvěma reliéfy na podstavci sochař Emanuel Max. Přesto se slavnostní výbor ustanovený pro přípravu univerzitních oslav poohlížel spíše po umělci zahraničním. Hovořilo se o zkušeném Ludwigu Schwanthalerovi, ale též o mladém Ernstu Hähnelovi, kterého doporučoval zejména ředitel pražské výtvarné Akademie Christian Ruben. Slavnostní výbor dal nakonec za pravdu Rubenovi a zakázku na pomník Karla IV. svěřil Ernstu Hähnelovi, i z toho důvodu, že Schwanthalera příliš zatěžovaly jiné, neméně důležité zakázky.
Již v lednu 1844 přijel Hähnel do Prahy s prvním modelem pomníku. Odborná porota návrh jednoznačně přijala a s německým sochařem uzavřela závaznou smlouvu. Krátce nato se v novinách objevila zpráva, že „Vyvedení sochy Karla IV. dle Hähnelova vzorku, která se na Křižovnickém náměstí má postaviti, dosáhlo již nejvyššího potvrzení.“
Sochař Hähnel měl již s pomníkovou tvorbou bohaté zkušenosti. Souběžně s Karlovým pomníkem připravoval pro město Bonn sochu Ludwiga van Beethovena, která byla dokončena v roce 1845. Hähnel kromě postavy Karla IV., který v pravé ruce drží zakládací listinu Karlovy univerzity, umístil na bronzový podstavec čtyři ženské alegorie fakult. Každé ze sedících postav vložil do rukou atributy, které mají vystihovat daný univerzitní obor. Alegorie teologické fakulty se pravicí opírá o Bibli a v levici drží knihu sv. Tomáše Akvinského, filosofie v pravici svírá hořící pochodeň a v levici spisy Platóna a Aristotela, alegorie práva ukazuje na články zákoníku a lékařství drží v ruce pohár s hadem a na klíně má rozevřené Hippokratovy spisy. Do rohů podstavce pak Hähnel ještě umístil čtyři významné postavy Karlovy doby: Arnošta z Pardubic, Jana Očka z Vlašimi, Viléma Zajíce z Házmburka a Matyáše z Arrasu.
Jubilejní univerzitní slavnosti spojené s odhalením pomníku měly proběhnout koncem září 1848. Vzhledem k bouřlivému politickému dění však byly koncem srpna odloženy na podzim, ale 15. října 1848 byl jejich termín odložen na neurčito. Žádné oslavy se nakonec nekonaly.
Pražské pomníky však vždy hrály významnou roli při různých jubileích, oslavách a demonstracích. Nejinak tomu bylo i u pomníku Karla IV. Na rok 1878 připadlo pětisté výročí úmrtí Karla IV. a pražský magistrát naplánoval slavnost, jež měla vyvrcholit právě u Karlova pomníku. Vše začalo 29. listopadu dopoledne zádušní bohoslužbou v chrámu sv. Víta. Odtud se vydal slavnostní průvod přes Malostranské náměstí a Karlův most až k pomníku, kde na úvod zapěl spolek Hlahol slavnostní kantátu Zdeňka Fibicha. Následovalo tradiční pokládání věnců a proslovy. O Karlově významu hovořili Václav Vladivoj Tomek a František Ladislav Rieger. Pokojně probíhající slavnost narušili až tři němečtí studenti, kteří k pomníku položili věnec s nápisem Dem Gründer der ersten deutschen Universität in Prag. Čeští studenti na tuto provokaci zareagovali zpěvem písní, a sice Hej Slované! a Kde domov můj? Slavnost byla rychle ukončena a všichni přítomní se pokojně rozešli. Snad i skutečnost, že pomník Karla IV. obklopuje jen malé náměstíčko způsobila, že se zde již žádná větší veřejná shromáždění nekonala.
Po vzniku samostatného československého státu, v době známého "antipomníkového šílenství", došlo i na Karlův pomník. František Langer jej označil za připomínkovou zrůdu, jež svým umístěním zakrývá památky jakými jsou Staroměstská mostecká věž a Karlův most. K žádnému odstranění pomníku naštěstí nedošlo, přestože jej vymodeloval Němec a do kovu odlila norimberská dílna.