Rastafari bylo synkretické náboženské hnutí, které se od třicátých let 20. století rozvíjelo zejména na Jamajce.
V roce 1920 prorokoval černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey nástup černého krále. Když byl pak o deset let později v roce 1930 v Habeši korunován císař Haile Selassie I., byla tato skutečnost interpretována jako naplnění proroctví. Podle původního císařova jména – Tafari Makonnen a titulu ras (velmož), hnutí odvodilo svůj název – rastafari. Císař Haile Selassie (1893–1975) je dodnes diskutovanou a rozporuplnou postavou. Může být vnímán jako symbol protikoloniálního odporu i ztělesnění afrických diktátorů. Z hlediska černošského obyvatelstva na území Ameriky byla však zásadní skutečnost, že jeho rod odvozoval svůj původ od královny ze Sáby a krále Šalamouna. Rastafariáni viděli v Selassiem černého mesiáše, který soudného dne vyvede všechen africký lid ze zkaženého světa hříchu Babylonu (tedy světa bělochů) do vysněné zaslíbené země, Zionu – Afriky. S rastafariánským náboženstvím je úzce spojen hudební styl reggae, který vznikl na Jamajce a snoubí v sobě klasickou africkou hudbu oblasti Karibiku s rytmy amerického blues. Již od dob koloniálního otroctví představovala hudba důležitý způsob komunikace mezi příslušníky různých afrických etnik na území Nového světa. Hudba byla pro Afričany nedílnou součástí života a zároveň pro většinou negramotné jamajské obyvatelstvo způsobem vyjádření názorů. V šedesátých letech 20. století pronikaly skrze rádiové stanice z amerického pobřeží na Jamajku nové hudební styly jako rock‘n‘roll, černošské blues a jazz. Místní hudebníci je obohacovali o svůj hudební folklor, který v sobě nesl prvky afrických krátkých popěvků a typický houpavý karibský rytmus. V té době se na svoji hudební dráhu vydal Bob Marley, který celosvětově zpopularizoval jak nový hudební styl, tak filozofii náboženského kultu, k němuž se hlásil – takže pro většinu dnešních posluchačů „rasta“ a reggae splývají v jedno. Marley se v době svého mládí připojil ke skupině mladých lidí žijících v ghettu na okraji Kingstonu a začal se živit zpěvem. V roce 1960 založil s dalšími muzikanty z ghetta skupinu The Teenagers. V roce 1966 odjel do USA a po návratu na Jamajku se stal stoupencem rastafariánství, jehož poselství začal šířit svými písněmi. Cítil se být válečníkem, který vede svůj lid k boji za svobodu, věřil v pád Babylonu a nové uspořádání světa, v jehož čele bude stát Afrika. V sedmdesátých letech 20. století se hudební styl reggae stal světově proslulým a Marleyho sólové album se dlouho drželo na předních příčkách britských hitparád. V roce 1977 Marley vyjel na světové turné a v New Yorku vyprodal Madison Square Garden. Nabízí se otázka, jak je možné, že hudební styl, založený na ideologii náboženské (navíc černošské) sekty, měl a dosud má takový úspěch. Jistě velký podíl na tom měla sama osobnost Boba Marleyho, jeho rebelský, pro mladé lidi přitažlivý životní styl. Chudý představitel ze třetího světa, který hájil práva utlačovaných a veřejně kouřil marihuanu, se díky své předčasné smrti (zemřel v šestatřiceti letech poté, co z náboženských důvodů odmítl léčbu rakoviny) stal rovněž mučedníkem – prorokem, kterému bylo přednější šíření Pravdy než vlastní zdraví. Do značné míry tak zaujal původní místo Haile Selassieho. Z původního náboženského poselství, založeného na víře v návrat původních obyvatel Afriky do vlasti, o kterém zpíval ještě Bob Marley, zůstaly v současných textech reggae odkazy na Afriku jako svět „pohody“ a téma otroctví zazní jen výjimečně. Do popředí se dostala Jamajka, která se jako místo zrodu tohoto hudebního žánru a domova zbožňovaného „krále reggae“, Boba Marleyho, stává novým pozemským rájem (a kultovním turistickým místem). Původně černošská hudba se stala základem pro vznik komunity, sdružující především mladé lidi. Svou příslušnost ke komunitě vyjadřují vyznavači reggae společnými znaky a symboly mezi které patří, mimo jiné, dready (málokdo asi dnes ví, že u vzniku tohoto účesu stálo náboženské pravidlo, že se mezi vlasy nesmí dostat kov), specifický typ oblékání nebo doplňky v barvách jamajské, případně etiopské vlajky. Nově proklamovanými cíli se stává touha po svobodě ve smyslu odporu k nadvládě organizací, touha po klidném a „pohodovém“ způsobu života bez vnějšího omezování, odpor ke konzumnímu způsobu života, narušování osobních svobod, válce, násilí a diskriminaci všeho druhu.
Petra MOJŽÍŠOVÁ (nar. 1980) je studentkou Střediska ibero-amerických studií FF UK, zajímá se zejména o problematiku předkolumbovských kultur Latinské Ameriky.