Dějiny a současnost

Osobě opomíjeného sochaře 19. století Josefa Maxe se v novém čísle časopisu Umění (4/2005) věnuje Tomáš Hnojil ("Pomníková tvorba sochaře Josefa Maxe 1804—1855 ve druhé čtvrtině 19. století"). Přitom Josef Max patřil v první polovině 19. století snad k nejvýznamnějším sochařům narozeným v Čechách, pocházel ze severočeského, tedy v té době německého Sloupu. Známé pražské pomníky císaře Františka I. či maršála Radeckého vzešly z Maxovy dílny, avšak český dějepis umění tohoto českého Němce donedávna odmítal, ba přímo ignoroval. O to více potěší informace, že autor o Josefu Maxovi chystá samostatnou monografii. Snad se svého zhodnocení dočká i Josefův mladší bratr, rovněž sochař Emanuel Max. (fk)

Světlo světa spatřil nový regionální sborník Staré Budějovice vydávaný místním Historicko-vlastivědným spolkem. První číslo nabízí pestrou směs témat od nejstarších až po nejnovější dějiny královského města. Za pozornost stojí studie Daniela Kováře "Stavební činnost v Českých Budějovicích v první polovině 19. století", kdy Budějovice prošly velkou proměnou. Na tom se velkou měrou podílel stavitel a úspěšný podnikatel Josef Sandner, jenž svou prací výrazně přispěl ke kultivaci stavební činnosti ve městě. (pt)

Nový pohled na islám přináší francouzský historik Alain Besançon v časopise Revue politika (7/2005). Podrobil zde důkladné analýze historický vývoj pohledu křesťanů na podstatu islámu ve vzájemném vztahu k židovství a protestuje proti rozšířeným zjednodušujícím výkladům. Pro skutečný mezináboženský dialog je podle něj nutné znovu poznat a upevnit křesťanství a jasně rozlišovat mezi vlastním náboženstvím a islámem. Všímá si také, že dnešní křesťané bývají islámem přitahováni. Pokud nedojde k nutnému ujasnění vlastních postojů, nevyhneme se opakování dějinného procesu: Když některá církev už neví, čemu věří ani proč tomu věří, sklouzává pozvolna k islámu, aniž by si toho byla vědoma. (lic)