V neděli 9. ledna podlehl sérii chorob historik Antonín Klimek, jeden z nejvýraznějších badatelů o dějinách meziválečného Československa. Dlouhá léta věděli o práci doktora Klimka jen nejzasvěcenější znalci. Pro "povážlivý" rodinný původ (Antonín Klimek pocházel ze známé hluboce věřící rodiny), ale především kvůli vysokému morálnímu kreditu a rozhodnutí nezadat si s komunistickou mocí nenašel Antonín Klimek po absolvování filosofické fakulty odpovídající zaměstnání. Útočiště získal až v podnikovém archivu Škody Plzeň. Psal studie o dějinách plzeňské zbrojovky, a především — tajně bádal v archivu T. G. Masaryka a E. Beneše, uloženém tehdy v Ústavu marxismu leninismu. Vlastně jsem se Antonína Klimka nikdy nezeptal, zda věřil, že to obrovské, nepřeberné bohatství materiálu, jež v archivu obou prezidentů načerpal, někdy zúročí.
Čas však oponou trhl a Antonín Klimek byl dobře připraven vydat svědectví o meziválečném Československu, o té první republice, již komunistická ideologie odsuzovala a k níž se naopak mnozí utíkají skrýt před rozmary postmoderní doby jako k nezpochybnitelné modle. Doktor Klimek nastoupil do Historického ústavu Armády ČR a po prvních, populárněji laděných pracích již v rozmezí let 1996—2002 následovala jeho "velká čtyřka": dva díly Boje o hrad, kriticky analyzující činnost prvních dvou československých prezidentů, a dva olbřímí svazky Velkých dějin zemí Koruny české o vývoji v Československu 1918—1938. Zejména jeho Boj o Hrad působil v naivní porevoluční atmosféře jako zjevení. Klimek si svojí demytizací prezidentských fetišů získal řadu odpůrců, kteří však neviděli, že právě jeho kritický, přesto seriózní vztah k první republice byl tím vpravdě masarykovským přístupem.
Antonín Klimek byl vzdělaný, laskavý, milý člověk, jenž nikdy nehrál v historické obci žádné mocenské hry, nýbrž byl cele oddán své práci, rodině, přátelům. Vzpomínáme a budeme vzpomínat.