Umělců, kteří nežijí na výsluní režimu a také se více či méně distancují od módních teorií a směrů umění takzvaně současného, je po celém světě hodně, ale jako by byli zvláštním fenoménem právě v českých zemích.
Dávno před vznikem Československa existovali jedinci, kteří se z onoho hlavního proudu „současného“ umění buď vyčlenili sami, anebo „byli vyčleněni“. Příklad Josefa Váchala, Jakuba Demla, Ladislava Klímy, Josefa Floriana, Bohuslava Reynka, Aléna Diviše a mnohých dalších je v tomto ohledu dosti poučný. Vzdali se společnosti, která jim připadala duchovně prázdná, distancovali se od systému politických stran a také od politického režimu, který právě vládl. Případ dřevorytce, malíře a spisovatele Josefa Váchala je v mnohém ještě výjimečnější.
...