- Tsunami. Na den Všech svatých roku 1755 se otřásla země v Lisabonu. Epicentrum zemětřesení leželo několik set kilometrů daleko v Atlantiku, a tak vznikly tsunami. Nejprve moře ustoupilo a lidé se běželi do přístavu podívat. Pak přišla deset metrů vysoká vlna a každý desátý Lisaboňan zahynul. Byla to první moderní katastrofa v dějinách Evropy, donutila Evropany se nad ní skutečně zamyslet. Katolická církev to považovala postaru za trest Boží, anglikánští protestantští duchovní to (stejně postaru) prohlašovali za trest seslaný na papeženskou církev. Teleman složil oratorium Den posledního soudu. Moderní byli osvícenci. Voltaire otiskl dlouhou báseň, ve které se rozžehnal s optimistickým viděním světa, načež se okamžitě dočkal od Rousseaua tvrdé kritiky. Nejrozumnější byl ve svém Královci Immanuel Kant: Bylo nutné, aby se občas udála na zemském povrchu zemětřesení, nebylo ale nutné, abychom na něm stavěli nádherná obydlí. Moderní byl Kant proto, že poprvé vyšel z toho, že proti katastrofám tohoto rozměru a typu se dá něco dělat. "Udělatelnost" světa je základním přesvědčením evropské moderny. Můžeme tváří v tvář osudovým katastrofám stavět hráze, regulovat výstavbu... Dnes tomu již tak úplně nevěříme. Poukazujeme spíše na to, že za katastrofy mohou často lidské zásahy, ale to je vlastně jen zrcadlové obrácení postoje modernosti — sebeomezování místo neomezované "udělatelnosti". Vánoční tsunami roku 2004 možná budou něčím jako Lisabon roku 1755 — vyvodíme z nich poučení. Doufejme, že správné.
...