Podtitul výstavy Vlastislava Hofmana v pražském Obecním domě Kubista nejtvrdošíjnější vytváří dojem, že se v případě Hofmana jednalo o pravověrného kubistu, který nedal dopustit na tvárné principy francouzského avantgardního směru. Slovo kubista tu však musíme chápat v širším významu; odkazuje totiž na Hofmanovu příslušnost ke generaci mladých umělců, kteří na přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století zahájili svou cestu za moderním výtvarným výrazem. Na ní vykrystalizoval jako hlavní inspirační zdroj kubismus: kubistická díla byla reprodukována v časopisech, za kubismem se jezdilo do zahraničí, umělci se snažili proniknout ke kubistickému tvarosloví. Bylo tedy logické, že to, co vznikalo na vzedmuté kubistické vlně, se posléze jako kubismus označovalo. Kubismus se stal měřítkem a zaklínadlem. V případě české kubistické generace nešlo o idylické semknutí stejně smýšlejících tvůrců, ale o prosazování vlastních názorů na pojetí kubismu a moderního umění. To, co se shrnuje pod pojem český kubismus, není tedy ovládáno jen podobou směru přicházejícího z francouzské metropole, ale dostávají se do něj — často zadními vrátky — také silné impulzy odjinud.
...
Výstava, která představuje poprvé tak velký soubor prací (ze soukromí i ze zahraničních sbírek), potrvá do 20. února 2005.