Když se sheffieldský profesor moderní historie Ian Kershaw pustil do psaní další biografie Adolfa Hitlera, nevzbudil tím velké očekávání: co lze po třech klasických Hitlerových biografiích nového k tomuto tématu dodat? Kershaw byl sice uznávaný odborník na poli bádání o nacionálním socialismu, pracoval několik let pod vedením Martina Broszata v mnichovském Institutu moderních dějin, publikoval závažné studie k charakteru nacionálně socialistické společnosti, ale přes veškerou kvali. kaci zůstávala otázka, zda lze k tématu fenomén Hitler a německá společnost dodat cokoli nového. Ian Kershaw dokázal, že to možné je. Novost jeho přístupu spočívá v uchopení otázky: Kershawovi nejde o to, předložit deskriptivní biografi i, ale o studii o charakteru vůdcovy moci. O dialektickém vztahu Hitlera a společnosti. Kershaw je strukturalista a sociální historik, nepřeceňuje roli vůdce. Vývoj nacionálního socialismu vidí ve větším ekonomickém, ideologickém, sociálním a kulturním kontextu. To je jedna z nejsilnějších stránek knihy: Hitlerova historie je tu vždy zobrazena na pozadí širších dějin a v interakci s nimi. Kniha se dá číst jako sociální dějiny Německa a přitom ukazuje, které momenty se podílely na zrození nacionálního socialismu. Čtenář má před sebou na jedné straně široké dějiny, které ovlivňovaly völkisch myšlení (překladatel se rozhodl pro ponechání německého völkisch stejně jako v anglickém originále místo jen částečně odpovídajícího „národovecký“), na kterém Hitlerova ideologie stavěla; na druhé přelomové chvíle, jako první světovou válku, Hitlerovo uvěznění v Landsbergu a velkou hospodářskou krizi, bez nichž by takový úspěch národního socialismu nebyl myslitelný. Kershaw staví – nepřekvapivě - na modelu charizmatické autority Maxe Webera. Na něm vyvíjí své dvě hlavní teze o charakteru Hitlerovy moci: Hitlerův mýtus a heslo „Pracovat s Vůdcem v duši“. S jejich pomocí Kershaw vysvětluje, jak se mohl prosadit právě Hitler, nadaný řečník a šikovný propagandista, ale zároveň člověk nijak zvlášť inteligentní, často nerozhodný a nepříliš pracovitý. Hitlerova obratnost spočívala v jeho umění přesvědčit blízké i široké okolí, aby pro něho pracovalo, aby působilo ve směru určovaném jeho vůlí. Přitom jen minimum příznivců nacionálně socialistického hnutí znalo vůdce osobně. Hitler vyslyšel ducha doby, který si žádal Vůdce. Ne Hitlera jako konkrétní osobu, ale postavu Vůdce. Hitler a jeho stoupenci jej tedy vytvořili, k čemuž jim sloužila nejdůležitější součást hnutí – masivní a účinná propaganda. V druhé linii je kniha zároveň pečlivou biografi í. Kershaw prošel veškerou dostupnou literaturu. Je jeho velkou zásluhou, že toto nepřehledné množství dokáže srozumitelně představit a přitom ukazuje, kdo zastává které teze a jakým dává přednost sám autor. Místy bych si přála, aby byl autor stručnější: například popis rozvoje NSDAP v letech 1921 až 1925 na bezmála sto stránkách je poněkud únavný. Kershaw se pravděpodobně rozhodl pro delší verzi, protože kratší představil ve svých dřívějších publikacích. S chvályhodnou stručnou střízlivostí se zato vyjadřuje k často skandalizovaným aspektům Hitlerova života (údajně židovskému dědečkovi a incestnímu vztahu k neteři Geli Raubalové, která v roce 1931 spáchala sebevraždu). Souhrnně řečeno: Ian Kershaw prvním dílem Hitlerovy biografi e vytvořil klasické dílo, které lze doporučit širokému publiku. Kromě přesvědčivé interpretace charakteru Hitlerovy moci v ní lze najít spolehlivé a detailní informace o jeho životě, počínaje jeho českým spolužákem a snad jediným blízkým přítelem Augustem Kubiczkem až po neplacení daní za příjmy z prodeje Mein Kampfu. Kershawův Hitler je tuctový člověk s jedinou, zato klíčovou dovedností: ovládnout masu. Člověk, kterého zrodily poměry, štěstí a ideologie.
Přeložil Pavel Vereš Praha Argo 2004, 679 s., 588 Kč