Zřizování symbolických hrobů neznámých vojínů se v Evropě rozšířilo nikoli náhodou po roce 1918. K připomenutí a uctění obětí "Velké války" už nestačilo pouze stavět pomníky vítězným generálům. Zástupy pozůstalých se mohly u hrobu Neznámého vojína poklonit s vědomím, že v něm možná spočívají ostatky právě jejich syna, otce, bratra či přinejmenším někoho s osudem velmi podobným — muže, který si svůj osud sice dobrovolně nezvolil, ale který v tragické hře dějin obstál, když nalezl smrt ve vítězné bitvě.
...